PŘÍRODA VALAŠSKA
Mikulůvka
Mikulůvka leží v severovýchodní části Hostýnských vrchů v nadmořské výšce 310 m (Bečva na východním okraji katastru) až 665 m (vrchol Háje). Rozlohou 1 317 ha patří ke středně velkým a počtem 671 obyvatel (1999) k menším obcím okresu. Většina zástavby leží v hlavním údolí, mimo centrum je rozptýleno několik osad a jsou přítomny četné pasekářské usedlosti. Dřevěné domky v tradičním stylu se v obci nacházejí již výjimečně (např. okolí hájenky).
Lesy pokrývají 61,1 % plochy. Rozlehlejší lesní porosty se nacházejí v západní části území. Výrazné zastoupení mají i lesy s bukem, i když tyto byly v minulých desetiletích při nových výsadbách po skácení starých stromů často nahrazovány smrky. Rozlehlejší smrkové porosty jsou v Porubě na jihu, v Kamenité na západě a v okolí Dlouhé hory na severu. Ve východním cípu katastru nad silnicí se nachází menší, ale přírodně pěkně zachovalý dubový les s příměsí dalších listnáčů. Zemědělská krajina je negativně poznamenána intenzivnějším hospodařením v minulých desetiletích od bývalého JZD. Louky byly zrekultivovány, na svazích byla často i velká pole, mnoho mezí bylo zlikvidováno.
Největším tokem je Vsetínská Bečva, která tvoří hranici katastru na jeho východním okraji. Obcí protéká potok Mikulůvka, má jen pomístní úpravy koryta, místy je meandrující a s dobře vyvinutým břehovým porostem (hlavně obsahuje olši a jasan, méně klen, vrbu a lípu). Pěkné meandry s hustým břehovým porostem (hlavně olše) má dolní tok potoku Oznička.
Flóra obce je v důsledku zemědělského hospodaření dřívějšího JZD poměrně chudá na ochranářsky hodnotné druhy. V zemědělské krajině se zachovalo jen několik lokalit s pestřejší květenou, a to hlavně na západní části v okolí Horních Zemanů. Vyskytuje se 5 druhů orchidejí, např. kruštík Greuterův (roste na jediné lokalitě za hájenkou), okrotice dlouholistá (les za hájenkou), prstnatec májový (2 lokality, pod Porubou u Horních Zemanů a Čarabovská), vemeník dvoulistý (1 lokalita tamtéž) a prstnatec Fuchsův (ojediněle podél okrajů lesa - např. u točny busu za hájenkou). Z dalších vzácnějších druhů se vyskytuje pavinec modrý (okraj lesa na jižním svahu Dlouhé hory), nepatrnec rolní (Čarabovská) a hrachor černý (v listnatém lese nad silnicí, východně od obce). Na východním okraji katastru se v zahradě u dubového lesa nachází drobná populace ladoňky karpatské, bude se zřejmě jednat o rostliny přenesené sem z protějšího svahu údolí Bečvy z lokality U Vaňků (k. ú. Bystřička).
Pozoruhodně velké stromy se nacházejí na horním konci obce u samot, jedná se celkem o dvě lípy srdčité. Předpokládáme, že velkých stromů bude v obci více, což ukáže podrobnější průzkum.
Ze savců se vyskytují např. liška, jezevec, zajíc, srnec, kuna lesní, méně veverka, u sídel lze v noci často spatřit kunu skalní, ježka aj. Z velkých savců se ojediněle v západní části vyskytuje jelen a pravidelněji daněk. Z větších šelem se do lesů v západní části ojediněle zatoulá rys (např. tomu tak bylo v zimě 1985/1986).
Z ptáků se vyskytuje kolem 105 druhů, z toho 88 je hnízdících. Ze vzácnějších lesních druhů se vyskytují: čáp černý (1 pár lesy v západní části, jinde často na přeletu), holub doupňák (2 až 5 párů v bučinách pod Chladnou), datel černý (1 pár tamtéž, občas na přeletu i jinde), žluna šedá (1 pár tamtéž), kos horský (několik párů v západní části, smrkové lesy pod Lázy). Ze vzácnějších druhů zemědělské krajiny se vyskytují: pěnice vlašská (1 až 2 páry u Horních Zemanů, 1 pár na západní hranici katastru), krutihlav obecný (1 pár u Horních Zemanů), ťuhýk obecný (křoviny, roztroušeně celý katastr, celkem 30 až 40 párů), chřástal polní (louky v západní polovině a zejména v údolí Čarabovská, v 90. letech někdy bylo 4 až 7 volajících samečků, populace je výrazněji vyšší než v okolních obcích), křepelka polní (v okolí Čarabovské a Horních Zemanů, ročně 1 až 2 volající samečci), bramborníček hnědý (ojedinělé páry hnízdí na větších loukách). Z dalších vzácnějších druhů se vyskytují cvrčilka říční (břehové porosty u toků, Čarabovská 2 až 4 páry a Oznička u Dolních Zemanů 1 až 2 páry), cvrčilka zelená (Čarabovská - sedlo, 1 pár), rehek zahradní (celkem 2 až 4 páry v zahradách) a žluva hajní (v některých letech hnízdí 1 pár v dubině na západním okraji katastru, nad Bečvou), ledňáček říční (1 pár v některých letech hnízdí na Bečvě na břehu s narušenou regulací, při přeletu je na všech tocích, na potoku Mikulůvka až po rybníček u hájenky), skorec vodní (hnízdí 1 pár).
Z plazů se vyskytují např. užovka obojková, slepýš křehký, ještěrky živorodá a obecná.
Z obojživelníků se často vyskytuje skokan hnědý, dále ropucha obecná, kuňka žlutobřichá a v bučinách mlok skvrnitý, vzácněji jsou zde rosnička zelená, ropucha zelená, čolek horský a čolek obecný. Největší refugium obojživelníků se nachází v rybníčku u točny pod hájenkou.
V Bečvě žije kolem 10 druhů ryb, zejména jsou početně jelec tloušť, parma obecná a někdy i ouklejka pruhovaná, dále se vyskytují mřenka mramorovaná, ostroretka stěhovavá, pstruh obecný, pstruh duhový a hrouzek obecný. V 60. letech se tam vyskytovala i štika obecná.
Ze zajímavějších bezobratlých se na kvetoucích loukách vzácněji vyskytuje otakárek fenyklový, u lesních cest batolec duhový a řada dalších motýlů vázaných na květnaté louky a pestré okraje lesů.
Z geomorfologických jevů se v obci vyskytují sesuvy, velký sesuv se oživil po deštích v červenci 1997 (spolu se sesuvem v Růžďce patří k největším v ČR).
V obci v současnosti není žádné zvláště chráněné území. U několika lokalit se zvažuje zvýšený stupeň ochrany (nejčastěji VKP) - např. meandry Ozničky, křoviny u Horních Zemanů, květnatá stráň u Horních Zemanů aj.
Tento projekt je realizován za podpory města
Vsetína a finančních mechanismů EHP/Norsko