PŘÍRODA VALAŠSKA
Malá Bystřice
Malá Bystřice leží v západní části Vsetínských vrchů v nadmořské výšce 377 m (tok Bystřičky na severozápadním okraji katastru) až 830 m (vrchol Ptáčnice). Rozlohou 1 832 ha patří ke středně velkým a počtem 341 obyvatel (1999) k malým obcím okresu. Menší nakupení staveb je v okolí budovy Obecního úřadu, jinak jsou stavby většinou rozptýleny po katastru v mnoha osadách. Na území se zachovaly i četné dřevěné stavby s tradiční architekturou, často již slouží k rekreaci.
Lesy pokrývají 68,8 % plochy, což je výrazně nadprůměrná lesnatost. Velkou část tvoří přírodě blízké smíšené lesy s bukem, jedlí a smrkem. Do konce 70. let tvořily téměř souvislý pás, počínaje od Klenova na západní a jižní straně hlavního údolí toku Bystřičky až po Vsacký Cáb (pás je dlouhý 6 až 7 km a široký až 1 km, obsahuje cca 600 ha lesů). Od 70. let, kdy dosahují mýtního věku, jsou lesy postupně káceny a do konce 80. let byly často nahrazovány nově vysazovanými smrky. Dnes je tam vytvořena mozaika starých smíšených porostů s bukem, jedlí a smrkem, místy starších smrkových porostů střídajících se s mladšími porosty, zejména se smrkem a místy i s bukem. Je to přírodně nadprůměrně hodnotná oblast, spolu s obdobnými lesy jižně od Cábské cesty a v Dinoticích vytváří rozsáhlý lesní komplex s typickou faunou a flórou jedlobukových lesů. V okolí Cábu bylo v rámci územního systému ekologické stability vymezeno velké regionální biocentrum. Další lesní porosty se nacházejí severně od toku Bystřička v jihovýchodní a východní části katastru obce. Tam výrazně převažují smrkové monokultury. S vyjímkou širšího okolí Ptáčnice se bude zřejmě jednat o druhotně zalesněnou zemědělskou půdu (předtím odlesněnou v průběhu pasekářské kolonizace v 16. - 17. století). Zemědělská krajina byla v 70. a 80. letech negativně ovlivněna hospodařením tehdejšího JZD - nadměrným hnojením a rekultivací včetně scelování drobných pozemků ve větší celky a likvidací rozptýlené zeleně.
Největším tokem je Bystřice na severním okraji katastru, její koryto je sice z větší části upraveno (což bylo provedeno také v souvislosti s výstavbou nádrže Bystřička), ale má dobře vyvinutý břehový porost (zejména olše a javor klen). Hlavním tokem, protékajícím celou obcí, je Bystřička, která pramení pod Vsackým Cábem. Tok Bystřičky je částečně upraven, mimo zástavbu má většinou přirozené koryto, místy s dobře vyvinutým porostem (zejména olše, klen). V jižní části pod Vaculovem jsou na krátkém úseku meandry. Bystřička má množství drobných přítoků, které mají své povodí zpravidla úplně zalesněno. Do katastru na severozápadním okraji malou částí zasahuje vodní plocha nádrže Bystřička a na jihovýchodní části se uprostřed lesů nachází malebné lesní jezírko Sedlo.
Flóra obce obsahuje poměrně málo ochranářsky zajímavých druhů. Zemědělská půda byla většinou pozměněna při hospodaření JZD a byla tak zlikvidována většina květnatých luk s orchidejemi a svahových pramenišť. Mnohé intenzifikované louky nebo pastviny jsou dnes ruderalizovány nebo přímo znehodnoceny zavlečeným šťovíkem kadeřavým. Květnaté louky se zachovaly jen místně v okolí usedlostí, např. pod Kršlí a ve Vaculově. Ze zajímavějších druhů rostlin nejčastěji spatříme orchideje, na území katastru jich roste nejméně 7 druhů. Jsou to: vstavač mužský (louky Vaculov, okolí středu obce aj.), prstnatec májový (mokřadní louky u Zezulků, u Baslova západně od potoka a severně pod Kršlí), pětiprstka žežulník (Vaculov, poslední výskyt byl na přelomu 80. a 90. let, populace je před zánikem), kruštík bahenní (zbytková vymírající populace je na mokřadu Vaculov, bohatá populace je na mokřadu směrem k Malenovu), vemeník dvoulistý (Vaculov aj.), prstnatec Fuchsův (podél silnice od Vaculova k Dušné kvete kolem stovky jedinců, roztroušeně na dalších místech). Z dalších orchidejí se na jednom místě u silnice v centru obce nachází bohatá populace bradáčku vejčitého. Z dalších vzácnějších druhů byly zjištěny: plavuň vidlačka (u pěšiny v mladé smrčině jihozápadně nad Malenovem), tolije bahenní (mokřadní louka u Zezulků), lilie zlatohlavá (ojediněle roste ve staré bučině jihovýchodně pod vrcholem Vršky, bude jistě na dalších místech). V květnaté javorové bučině, v okolí Cábské cesty pod kótou Kotliny, se vyskytují dymnivka dutá, dymnivka plná, kyčelnice žláznatá, sasanka pryskyřníkovitá a zapalice žluťuchovitá. Lokalit vzácnějších druhů rostlin bude na katastru více, je však nutný další průzkum.
Zavlečenou invazní rostlinou je křídlatka sachalinská, jejíž velký porost se vyskytuje v okolí usedlosti na severním okraji obce (u hlavní silnice). Křídlatka je nebezpečná pro okolí kvůli potenciálnímu zamoření všech ruderálních stanovišť a je nutné ji důsledně likvidovat.
V rámci obce se nachází několik stromů pozoruhodných svými dimenzemi. Jsou to lípy na Santově a lípa u samoty v Sedle. Významných stromů bude více, je však nutný další průzkum.
Fauna je bohatěji zastoupena zejména lesními druhy.
Ze savců se kromě běžných druhů (liška, jezevec, srnec, zajíc, kuna lesní, prase divoké, u sídel kuna skalní a ježek, aj.) v lesních oblastech jižně a jihovýchodně od obce pravidelně vyskytují jelen a muflon. Z větších šelem se v okolí Cábu téměř každoročně vyskytuje rys. Medvěd se vyskytl spíše ojediněle, např. začátkem 80. let, kdy se zdržoval v okolí Dinotic a na jaře 1996, kdy prošel od Cábu do Růžďky. V létě roku 2000 se v jižní části katastru několikrát zdržoval medvěd, který byl později odchycen v Brodské u Nového Hrozenkova.
Z ptáků se vyskytuje 94 druhů, z toho 82 je hnízdících. Ze vzácnějších lesních druhů se vyskytují: čáp černý (v lesích na jihu a jihovýchodě katastru, v okolí Cábské cesty nepravidelně hnízdí 1 pár, pravidelně zaletuje na toky a na přehradu za potravou), výr velký (zejména na západní straně, v širším okolí Klenova), holub doupňák (2 až 3 páry východně pod Vršky), strakapoud bělohřbetý (nepravidelně hnízdí v bučinách v jižní části katastru), datel černý (hnízdí ve starých bučinách, 1 až 2 páry), žluna šedá (hnízdí ve starých bučinách, 1 pár), datlík tříprstý (nepravidelně hnízdí v okolí Cábské cesty), lejsek malý (několik párů hnízdí tamtéž, dále je ve Vaculově pod Cábem), kos horský (hnízdí ve smrkových lesích podél obvodu celého katastru, celkem 20 až 30 párů), krkavec velký (hnízdí 1 až 2 páry, často na přeletu), kalous ušatý (hnízdí v okolí Cábské cesty, v okolí Santova aj.), Ze vzácnějších druhů zemědělské krajiny se vyskytují bramborníček hnědý (hnízdí na pastvinách, v okolí Santova 1 až 2 páry) a chřástal polní (větší louky, zejména okolí Santova, v různých letech celkem 2 až 4 volající samečci). Z dalších vzácnějších druhů se vyskytují: cvrčilka říční (v břehových porostech u toků a mokřadů, i na svahových loukách, nad přehradou 1 až 3 páry, v okolí Santova 1 až 2 páry), cvrčilka zelená (na pasekách s nízkmi stromky, celkem několik párů), ledňáček říční (na přehradě a jejích přítocích pravidelně na tahu, v některých letech hnízdí), skorec vodní (na přehradě a na přítocích hnízdí 3 až 4 páry).
Z plazů se v obci vyskytují běžné druhy, např. užovka obojková, slepýš křehký, ještěrka živorodá.
Z obojživelníků jsou mimo běžné druhy (skokan hnědý a ropucha obecná) v bučinách často mlok, v drobných tůňkách a kalužích na cestách kuňka žlutobřichá, čolek horský a čolek obecný. Větším refugiem obojživelníků je rybníček Sedlo a mokřad ve Vaculově.
Ze zajímavějších bezobratlých lze vzácně spatřit otakárka fenyklového. V jezírku se vyskytuje rak říční.
Na území katastru se nachází četné geomorfologické jevy. Severovýchodně pod Štípou se nachází výrazný skalní útvar zvaný Svantovítova skála. Ve Vaculově je množství menších skalních výchozů včetně několika drobných puklinových jeskyň a propadlin s tůňkami. Ve Vaculově se také nachází plošně velmi rozsáhlý sesuv, který je ovšem historického stáří (vznikl před tisíci lety). Zajímavý způsob vzniku má také jezírko v Sedle. Sníženina s jezírkem vznikla mohutným svahovým pohybem - posunem skalních bloků.
Část katastru, východně od hlavní silnice, leží v CHKO Beskydy. V okolí obce se nachází jedno maloplošné zvláště chráněné území - Přírodní památka Svantovítova skála. Další hodnotné lokality, které potřebují zvýšený stupeň ochrany, jsou přítomny ve Vaculově (skalní výchozy, kamenná suť, závrty, rybníček Sedlo, mokřad v údolní nivě Bystřičky), v Malenově (svahové prameniště) a v okolí Cábské cesty (klenová bučina).
Tento projekt je realizován za podpory města
Vsetína a finančních mechanismů EHP/Norsko