PŘÍRODA VALAŠSKA
Valašská Senice
Valašská Senice leží na jihozápadní straně Javorníků v nadmořské výšce 515 m (Senice na jižním okraji obce) až 922 m (Makyta). Rozlohou 1 600 ha patří ke středně velkým a počtem 489 obyvatel (1999) k menším obcím okresu. Hlavní část sídla leží v údolí Senice podél silnice, další četná rozptýlená zástavba je v přilehlých údolích a na pasekách až po hřbety Javorníků. Dřevěné domky s tradiční architekturou se dochovaly zejména v hůře dostupných údolích a na pasekách, některé jsou ještě trvale obydlené, většina ale slouží k rekreaci.
Lesy pokrývají 56,7 % rozlohy, z velké části jsou zastoupeny lesy jehličnaté, výrazné zastoupení mají také lesy s bukem. Nejhodnotnější bukové porosty jsou v oblasti pod Makytou, pod Butorkama, pod Valašskou Kýčerou a v okolí Kýčery. Další menší listnaté lesy se nacházejí roztroušeně podél okrajů větších lesů a zemědělských pozemků, tam jsou často tvořeny habrem, javorem klenem, případně lípou, někdy s příměsí břízy, buku a jiných dřevin. Zemědělská krajina je výrazně pozměněna intenzivnější zemědělskou výrobou v 70. a 80. letech. Louky a pastviny na svazích byly většinou zrekultivovány, byla odstraněna rozptýlená zeleň a rozorány meze. Mnohé pastviny byly ruderalizovány nadbytkem hnojiv nebo neúměrnou koncentrací pasoucího se dobytka (podobně jako u Francovy Lhoty).
Obcí protéká tok Senice, do níž ústí hustá síť drobných vodotečí. Senice je v části katastru upravena, v horní části je již v přírodním korytě. Ostatní vodoteče jsou v neupravených korytech. Nejpěknější meandrující potůček se nachází v údolí za koupalištěm, jsou tam vytvořeny i zřetelné štěrkové nánosy včetně odpovídajícího společenstva bioty a lužní porost (olše, vrba). Větší znečištění je pouze u Senice na spodní části zástavby. Dá se říci, že při současném, ne příliš velkém zatížení, se její tok se splašky domácností ještě vyrovnává. Menší problémy jsou při nízkých stavech vody v létě, větším nebezpečím pro vodní biotu ovšem může být období vypouštění vody z koupaliště.
Flóra oblasti je na ochranářsky hodnotnější druhy chudší. V případě znovuzavedení tradičního hospodaření na určitých lokalitách (zejména na zbytcích květnatých luk s jalovci, tj. dřívějších pastvinách a na sušších stanovištích), by zcela jistě došlo k regeneraci vzácnějších rostlinných společenstev. Ze vzácnější flóry jsou nejvýznamněji zastoupeny orchideje (celkem 10 druhů). U prstnatce Fuchsova se nejbohatší a barevně dosti variabilní populace nachází v příkopě u hlavní cesty v samém závěru údolí Senice pod Valašskou Kýčerou (okolí myslivecké chaty). Prstnatec Fuchsův se jinak roztroušeně vyskytuje ještě na dalších vhodných místech. Tamtéž v okolí myslivecké chaty nad cestou se ve smíšeném mladším lese vyskytují další dvě orchideje, a to okrotice dlouholistá a okrotice bílá. Nejvzácnější orchidejí je kruštík Greuterův, který byl nalezen až v roce 1999 poblíž lokality s okroticemi (v okrese roste ještě u Ratiboře, Hošťálkové a Mikulůvky, na české straně Javorníků je to jediné naleziště). Ojediněle lze ještě najít pětiprstku žežulník (pastvina Bánoviska naproti Obecnímu úřadu), vemeník dvoulistý (pastvina Bánoviska, nad točnou busu východně od potoka a jinde), hlavinku horskou (nad točnou busu východně nad potokem, zřejmě jsou to poslední jedinci na katastru), na více místech se ještě nachází vstavač mužský (nejvíce pod Kršlí, jinde je zbytkový výskyt, např. údolí za koupalištěm, Bánoviska.). Na mokřadních loukách jsou řídce prstnatec májový a bradáček vejčitý, podél okrajů jehličnatých lesů a na zarůstajících jalovcových pastvinách roztroušeně roste kruštík širolistý (zejména západně od obce a severovýchodní konec údolí). Ještě v polovině 90. let bylo možné najít poslední jedince prstnatce bezového (např. údolí nad koupalištěm aj.). S pokračující absencí hospodaření na jeho stanovištích tato orchidej během jednoho desetiletí zřejmě vymizí. Z dalších druhů se vzácně vyskytuje plavuň vidlačka, její největší porost je za mysliveckou chatou u hlavní silnice pod Valašskou Kýčerou. Ojediněle lze nalézt ještě zbytky suchomilné květeny na bývalých extenzivních pastvinách s jalovci, např. jetel horský, hvozdík kropenatý, chlupáček obecný, devaterník velkokvětý, krvavec menší aj. Negativním prvkem je výskyt hasivky orličí, která na některých místech (okraje lesů a bývalých pastvin) vytváří souvislejší porosty, které potlačují původní pestrou květenu. Tato kapradina např. zcela zarostla neobhospodařovanou jalovcovou lokalitu Kršle.
Oblast je bohatá na mykoflóru. Význačné mykologické lokality se nacházejí v okolí Makyty, Butorek, Valašské Kýčery a v selských lesích kolem místních pasekářských usedlostí. Zaznamenány byly desítky hřibovitých hub, řada druhů holubinek, ryzců, muchomůrek a pavučinců. Za zajímavějších hub byly nalezeny např. límcovka měděnková, slzivka kořenatá, vláknice plsťovitá, pavučinec osikový, pavučinec slizký, pavučinec kozlí, šupinovka ozdobná, čechratka černohuňatá, pestřec políčkatý a další.
V katastru se vyskytují i významnější stromy. Nejčastěji jsou na pastvinách a u samot, zejména javory, buky a lípy. Větší stromy jsou např. na samotě U Daňků. Je však nutný podrobnější průzkum.
Fauna je zastoupena jak druhy lesními, tak druhy zemědělské krajiny.
Ze savců se kromě běžných druhů jako liška, jezevec, zajíc, srnec, poblíž sídel kuna skalní a ježek apod., pravidelně vyskytuje jelen. V bukových lesích v širším okolí Makyty se často vyskytují velké šelmy, zejména rys a medvěd, oba druhy se staly v 90. letech prakticky stálou zvěří. V letech 1995 - 1996 byl v okolí Makyty několikrát zjištěn také vlk, který se sem zatoulal ze Slovenska.
Na území obce bylo zjištěno 91 druhů ptáků, z toho 78 je hnízdících. Ze vzácnějších lesních druhů se vyskytují: čáp černý (pravidelně hnízdí 1 až 2 páry, pod Makytou, západně a východně nad obcí, často zaletuje za potravu na toky), datel černý (1 až 2 páry, pravidelně pod Makytou i jinde), holub doupňák (1 až 2 páry, bučiny pod Valašskou Kýčerou aj.), žluna šedá (1 pár, tamtéž), krkavec velký (1 až 2 páry, jehličnaté lesy podél hřebenů, v mimohnízdní době po vyvedení mláďat přeletují hejna i o desítkách kusů, v létě 1993 bylo až 80 jedinců na pastvinách západně nad obcí). Ze vzácnějších druhů zemědělské krajiny se vyskytují: chřástal polní (ročně se ozývá 2 až 5 samců na loukách), křepelka polní (v některých letech bývá 1 volající sameček na jižním okraji katastru), bramborníček černohlavý (1 pár u vodojemu východně nad farmou ZD), bramborníček hnědý (ojediněle na větších pastvinách, celkem 2 až 3 páry), koroptev polní se může ještě vyskytovat východně až jihovýchodně nad obcí, kde je rozsáhlejší bezlesí. Z dalších zajímavějších druhů se v obci ojediněle vyskytuje rehek zahradní (celkem 3 až 5 párů, některé jsou u samot) a cvrčilka říční (1 až 2 páry, břehový porost za koupalištěm).
Z plazů se vyskytují běžnější druhy, např. užovka obojková, ještěrka živorodá, slepýš křehký, vzácněji i zmije obecná.
Z obojživelníků se vyskytují běžnější druhy, jako skokan hnědý, ropucha obecná, kuňka žlutobřichá, v bučinách je u potoků pravidelně mlok skvrnitý, místy lze vidět čolka horského. Bohatým refugiem obojživelníků je rybníček v závěru údolí. Dalším refugiem obojživelníků je rybníček na hřbetu Javorníků pod Surovým vrchem. Rybníček původně vznikl za účelem likvidace močůvky, k tomu však nedošlo, a tak i v této močůvkové vodě se od poloviny 90. let vyskytuje, a snad i rozmnožuje, např. kuňka žlutobřichá.
Z bezobratlých živočichů se vyskytují většinou běžnější druhy, vzácně lze spatřit otakárka fenyklového na loukách a batolce duhového u lesních cest. Bohatší entomofauna je na květnatých loučkách a bývalých pastvinách, kde ještě přežívá pestrá květena s kupkami mravenišť.
Geologické a geomorfologické zajímavosti. V obci se vyskytují drobné skalní výchozy, případně i jednotlivé velké balvany, zejména podél hlavního hřbetu Javorníků pod vrcholy, např. v lokalitě Ezechýl a pod Valašskou Kýčerou.
Celý katastr leží na území CHKO Beskydy. Ochranářsky nejcennějšími jsou rozsáhlejší smíšené lesy v závěru údolí pod Makytou a Valašskou Kýčerou, dále jedna lokalita s několika vzácnými rostlinami pod Valašskou Kýčerou u silnice a některé květnaté louky s jalovci (bývalé extenzivní pastviny). Některé z těchto lokalit potřebují zajistit řízenou péči v rámci maloplošného zvláště chráněného území.Zvláštností je rybníček s močůvkou pod Surovým vrchem. Původně vznikl za účelem odbourávání navážené močůvky z místního JZD v 80. letech. K odparu vody nedošlo, takže nemohl být odebrán zbylý kal na dně.
Tento projekt je realizován za podpory města
Vsetína a finančních mechanismů EHP/Norsko