Měkkýši

Kmen: Měkkýši (Mollusca)

Měkkýši mají nečlánkované tělo, většinou rozlišeno na hlavu, útrobní vak a nohu. Měkké slizovité tělo je chráněno ulitou, destičkami nebo dvojdílnou schránkou, někdy bývá nahé. Celistvou vinutou schránku (ulitu) vytvářejí plži (Gastropoda), dvojdílnou schránku (lastury) mají mlži (Bivalvia).

Schránka měkkýšů se skládá zpravidla ze tří vrstev. Povrchovou tenkou vrstvičku tvoří organická látka zvaná konchin, která je svým chemickým složením podobná chitinu hmyzu. Pod konchinem je mnohem silnější vrstva složená z uhličitanu vápenatého. Poslední, vnitřní, vrstvička je perleťová a je nápadně vyvinuta jen u velkých mlžů - perlorodek a velevrubů. Barevnost schránek určují organické barvy, které živočich získává z potravy.

Dýchacím orgánem u různých skupin plžů jsou žábry nebo plíce, u mlžů pouze žábry. Potravou měkkýšů bývají řasy, houby, části rostlin, rozkládající se zbytky organické hmoty; některé druhy se živí dravě jinými bezobratlými živočichy. Měkkýši potřebují pro svůj život ve svém prostředí dostatečné množství vápníku a vodu. Suchozemští plži přežívají suché období uzavřením ústí ulity blanitým víčkem.

Ve střední Evropě žije přes 300 druhů měkkýšů, většinou plžů, v okrese Vsetín bylo dosud zjištěno kolem 100 druhů. Z 19. století pochází několik údajů od Uličného (1896). V 50. letech minulého století zkoumal malakofaunu v okolí Vsetína Flasar (1957). Hudec (1956) se zabýval měkkýší faunou Javorníků. Ložek a Mácha (1957) provedli v letech 1952 a 1954 průzkum na 21 lokalitách ve Vsetínských vrších, kde zjistili celkem 72 druhů. V letech 1952 - 1955 byl proveden průzkum měkkýšů ve Vsetínské Bečvě v rámci studie vodních bezobratlých (Švec 1960). Další konkrétní, ale útržkovité, údaje pocházejí z 80. a 90. let; jde o druhy zjištěné v potravě zpěvných ptáků a při hydrobiologických průzkumech (viz kap. Hydrobiologie a vodní ekosystémy). Vědní obor, který se zabývá měkkýši, se nazývá malakologie.

Kmen měkkýšů je u nás zastoupen dvěma třídami - plži a mlži.

Třída: Plži (Gastropoda)

Podtřída: Předožábří (Prosobranchiata)

Většina zástupců žije v moři, ve vsetínském okrese žije jen několik druhů. Dýchají žábrami.Z čeledi praménkovitých (Hydrobiidae) je v okrese typickým obyvatelem stálých pramenů praménka rakouská (Bythinella austriaca), byla zjištěna ve Vsetínských vrších i v Javorníkách. Pozoruhodný je nález slepé a v podzemních vodách žijící vývěrky slovenské (Alzoniella slovenica), kterou uvádí v jednom exempláři Hrubý (1969) ze studánky pod Pulčínskými skálami. Nález se nověji nepodařilo ověřit. Ve stojatých a mírně tekoucích vodách žije bahnivka rmutná (Bithynia tentaculata).

Podtřída: Plicnatí (Pulmonata)

Řád: Spodnoocí (Basommatophora)

Je to skupina plicnatých plžů, kteří druhotně osídlili sladkovodní prostředí, popř. mokřady. Mají pouze jeden pár tykadel, oči jsou při jejich bázi.

Na mokřadních místech žijí dva druhy síměnek, síměnka nejmenší (Carychium minimum) a síměnka trojzubá (Carychium tridentatum). Z okružákovitých (Planorbidae) se ze vzácnějších druhů vyskytuje kružník Gyraulus rossmaessleri, byl zjištěn na mokřadu u Choryňských rybníků. Druh žije v lučních příkopech a v ČR je vzácný (výskyt byl dosud znám pouze z okolí Ostravy a Olomouce). Z plovatkovitých (Lymnaeidae) bylo zjištěno několik druhů, např. plovatka bahenní (Lymnaea stagnalis), plovatka toulavá (Radix peregra) a plovatka malá (Galba truncatula), která je mezihostitelem cizopasníka - motolice jaterní. Z čeledi kamomilovitých (Ancylidae) se v tekoucích vodách okresu pravidelně vyskytuje kamomil říční (Ancylus fluviatilis). Najdeme jej na kamenech v potocích a obou Bečvách roztroušeně od pramene až po hranici okresu.

Řád: Stopkoocí (Stylommatophora)

Jsou to plicnatí plži, kteří se vyznačují dvěma páry tykadel nestejné délky.

Z čeledi hladovkovitých (Enidae) můžeme v horských lesích Moravskoslezských Beskyd nalézt hladovku horskou (Ena montana). Jedná se o citlivý, potenciálně ohrožený a ustupující druh.

Z čeledi jantarkovitých (Succineidae) je pravidelným obyvatelem beskydských potoků jantarka obecná (Succinea putris).

Na biotopech vytvořených člověkem jako jsou hřbitovy, stavby, zpustlé sady, parky, ale i smíšené lesy často nalezneme vrásenku okrouhlou (Discus rotundatus) z čeledi vrásenkovitých (Endodontidae), hojně byla zjištěna i v městském parku ve Vsetíně.

Čeleď plzákovití (Arionidae) jsou nazí plži, kteří mají hrubě hrbolovitou pokožku. Ve vlhkých listnatých lesích Msl. Beskyd nalezneme až 150 mm dlouhého plzáka lesního (Arion rufus), který může být zbarven od světle červené barvy až po sytě černou. Obecně čím chladnější biotop, tím tmavší zbarvení. Dalším velmi běžným lesním druhem je menší plzák hnědý (Arion subfuscus). V zahradách se velmi často vyskytuje plzák Arion fasciatus. Plzáku lesnímu je velmi podobný zavlečený a invazně se šířící plzák portugalský (Arion lusitanicus), který svým žírem způsobuje citelné škody na pěstovaných rostlinách.

Subtilním tělem a ještě jemnější schránkou se vyznačuje skleněnka průsvitná (Vitrina pellucida) z čeledi skleněnkovitých (Vitrinidae). Nalezneme ji především ve vlhkých lesích, na kulturních stanovištích - v zahradách, parcích apod. Zvláště hojná je v podzimních měsících. Skleněnce se podobá slimáčník horský (Semilimax kotulae), obyvatel horských chladných lesů.

Čeleď zemounovitých (Zonitidae) zastupují ve zvířeně vsetínského okresu tyto druhy: běžná blyštivka rýhovaná (Perpolita hammonis), sítovka Aegopinella minor, skelnatka hladká (Oxychilus glaber) a vzácnější skelnatka stlačená (Oxychilus depressus), která je citlivým a ustupujícím druhem, byla zjištěna na Vsackém Cábu.

V málo narušených lesních biotopech okresu můžeme nalézt nádherně zbarveného slimáka modranku karpatskou (Bielzia coerulans) z čeledi slimákovitých (Limacidae), patří k ohroženým druhům. Obecně v blízkosti člověka, v lesích a křovinatých oblastech pod dřevy, kameny, v kanálech atp. se můžeme často setkat se slimákem největším (Limax maximus), který dosahuje velikosti až 200 mm. V lesích je běžný pod kůrou stromů velký, tmavě zbarvený slimák popelavý (Limax cinereoniger) a na houbách žije svou citrónovou barvou nápadný slimák žlutý (Malacolimax tenellus). Pod kůrou stromů, i do výše několika metrů, žije arborikolní druh podkornatka žíhaná (Lehmannia marginata).

Z čeledi závornatkovití (Clausiliidae) v našem okrese žijí pozoruhodné karpatské druhy vřetenatka nadmutá (Vestia turgida) a vřetenatka šedavá (Bulgarica cana). Vřetenatka moravská (Vestia ranojevici moravica) je neoendemický poddruh balkánského druhu, který má posunutý výskyt daleko na sever. V rámci ČR se vyskytuje pouze v horských oblastech severní Moravy, v okrese byla zjištěna v Hostýnských vrších, Vsetínských vrších a Msl. Beskydech.

Bohatě zastoupenou čeledí v naší oblasti jsou hlemýžďovití (Helicidae). Ve vlhčích horských lesích se můžeme setkat s citlivým, ustupujícím druhem vlahovkou karpatskou (Monachoides vicinus). V lesních biotopech hojně nalezneme plamatku lesní (Arianta arbustorum). Pod padlými kmeny často nalezneme hustě osrstěnou zuboústku trojzubou (Isognomostoma isognomostomos). Vzácně se v lesních kameništích horských poloh vyskytuje zuboústka sametová (Causa holosericea). Na různých biotopech lesního a křovinatého charakteru, na zahradách, v úvozech cest apod. se můžeme často setkat s páskovkou keřovou (Cepaea hortensis). Obecně známým druhem, vyskytujícím se hlavně v listnatých lesích nižších poloh podél toků, je hlemýžď zahradní (Helix pomatia). Pozoruhodná je přítomnost skalnice kýlnaté (Helicigona lapicida), jejíž východní hranice rozšíření probíhá Vsetínskými vrchy a nezasahuje dále do Karpat (chybí již v Moravskoslezských Beskydech).

Třída: Mlži (Bivalvia)

Z čeledi velevrubovitých (Unionidae) se v okrese vzácně vyskytuje velevrub (Unio) a často škeble (Anodonta).

Velevrub tupý (Unio crassus) byl ještě v posledních letech potvrzen na několika místech, v náhonech ve Vsetíně (Mlýnský potok), na Hovězí, v Halenkově a v Hrachovci u Valašského Meziříčí. Je pravděpodobné, že se dříve vyskytoval ve většině vodních náhonů okresu, donedávna snad i u Janové, Zubří a Zašové. Ve všech recentních lokalitách je však tento druh silně ohrožen manipulací s vodní hladinou, znečištěním vody a zanesením sedimenty (kritická situace je u náhonu v Halenkově). Proto je nutné na nich zavést zvláštní režim ochrany a údržbovými zásahy zajistit optimální životní podmínky. Další ohrožený druh z této čeledi, velevrub nadmutý (Unio tumidus), se do začátku 90. let 20. století vyskytoval pouze na jediném místě, v Mlýnském potoku u Kelče (v Kelečském náhonu).

Zástupci rodu škeble (Anodonta) jsou uváděni z většiny nádrží v okrese, např. z rybníčků v Huslenkách pod Hrachovečkem, na vodárenském území Ohrada ve Vsetíně, Chmelník u Kelče, z jezírka v PP Jasenice u Lešné a z Lačnovských rybníků. Škeble říční (Anodonta anatina) byla zjištěna pouze na vodní nádrži Horní Bečva. O vysoké početnosti škeble na této lokalitě svědčí údaj z podzimu 1999, kdy přehrada byla po dvaceti letech částečně vypuštěna. Při záchraně škeblí bylo napočítáno celkem 18 tisíc jedinců na obnaženém bahně a v mělké vodě, přičemž další tisíce byly ukryty ve zbývající části nádrže s vodní hladinou. Škeble rybničná (Anodonta cygnaea) byla potvrzena na rybníčku u spodní farmy ZD v Liptále, na jezírku Balaton u Nového Hrozenkova, na nádrži Bystřička, na vodárenském území nad Rožnovem p. R., na Choryňských rybnících, na rybníčku v bývalých kasárnách ve Valašském Meziříčí a v nepatrném množství v nádrži na Horní Bečvě. Je velmi pravděpodobné, že se zástupci velevrubovitých vyskytují ještě na dalších místech, ve stojatých nebo mírněji tekoucích vodách s přítomností písčitohlinitého dna.

Z čeledi slávičkovití (Dreissenidae) byla v okrese zjištěna slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha). V roce 1999 byla ve větším počtu a v různých velikostech nalezena v jezírku Balaton u Nového Hrozenkova. Pravděpodobně se bude vyskytovat na dalších vhodných místech.