PŘÍRODA VALAŠSKA
Lišejníky (Lichenes)
Lišejníky byly dříve pokládány za skupinu s nejistým systematickým postavením a byly kladeny zpravidla někam mezi houby a rostliny. Tyto nejasnosti byly způsobeny zejména zvláštním charakterem lišejníků, které v sobě spojují dva nepříbuzné typy organismů - houbu a řasu (nebo sinici). Jejich těsným soužitím pak vzniká jedinečný organismus - lišejník. Dnes převládá názor, který lišejníky hodnotí jako zástupce říše hub, jež se tímto způsobem přizpůsobily k životu v extrémních podmínkách.
Málokterý milovník přírody se při svých výpravách ponoří také do tajemného světa lišejníků. Snad je to proto, že lišejníky nejsou příliš nápadné a pokud právě netvoří větší porosty, snadno unikají pozornosti. Lišejníky jsou známé svojí citlivostí ke znečištěnému životnímu prostředí, zejména ovzduší. Současné poznatky o lišejnících okresu Vsetín jsou dosti neúplné, ale přesto můžeme říci, že se zde vyskytují četné druhy velmi citlivé ke znečištění, a tedy indikují vysokou kvalitu životního prostředí.
Své výsadní postavení mezi lišejníky zaujímají druhy rostoucí na kůře stromů takzvané epifyty. Zejména ve východní části Javorníků se můžeme setkat s druhy vlhkomilnými, spíše horskými, jako jsou Catillaria alba, Thelotrema lepadinum, prachouleček (Chaenotheca xyloxena), vousatec bradatý (Bryoria fuscescens), terčovka podhorská (Parmelia submontana), terčovka lysá (Parmelia glabra), terčovka otrubčitá (Pseudevernia furfuracea), pukléřka zelená (Cetraria chlorophyla) či zástupci rodu provazovka (Usnea). Některé z výše jmenovaných druhů (Catillaria alba, Thelotrema lepadinum) patří mezi vůbec nejvzácnější a nejohroženější druhy lišejníků, rostoucí už jen v oblastech bez znečištěného ovzduší. V ostatních oblastech ve větší míře nezasažených znečištěním ovzduší nalezneme spíše druhy středních poloh. Z nich je možno jmenovat terčovku pohárkatou (Parmelia acetabulum), druhy rodu stužkovec (Ramalina farinacea, Ramalina fastigiata, Ramalina fraxinea), jasanovku brvitou (Anaptychia ciliaris), větvičník slívový (Evernia prunastri), druhy rodu terčovník (Physconia), čárničku psanou (Graphis scripta) aj. Ještě na počátku 20. století byly v oblasti Radhoště nalezeny epifytické druhy, které jsou dnes na území České republiky téměř vyhynulé a v okrese Vsetín již nerostou vůbec. Byl to například nádherný lišejník důlkatec plicní (Lobaria pulmonaria). Z běžných epifytických druhů se dnes na Vsetínsku můžeme nejčastěji setkat s terčovkou bublinatou (Hypogymnia physodes) či terčovkou žlábkovanou (Parmelia sulcata), které často porůstají celé kmeny listnatých stromů v lokalitách, kde znečištění nedosahuje vysokých hodnot, ale dostačuje k tomu, aby citlivější druhy již nebyly přítomny.
Další ekologickou skupinou lišejníků jsou druhy, které rostou na skalách a kamenech. S mnoha druhy této skupiny se můžeme setkat např. v NPR Pulčín - Hradisko. Roste zde například nápadná pupkovka puchýřkatá (Lasallia pustulata), pupkovka srstnatá (Umbilicaria hirsuta) či mapovník mísničkový (Rhizocarpon lecanorinum). Mnoho druhů roste také na zemědělských haldách v údolích Javorníků a na Valově skále u Vsetína. K nejčastějším druhům epilitických (skalních, na kamenech rostoucích) lišejníků, s nimiž se můžeme v okrese Vsetín setkat, patří například terčovka skalní (Parmelia saxatilis), mísnička zední (Lecanora muralis) či drobnovýtruska tmavá (Acarospora fuscata).
Významnou skupinou lišejníků jsou druhy rostoucí na zemi (na půdě, na humusu, na písku, na tlejícím dřevě). Mezi vzácnější druhy této skupiny patří například malohubka ryšavá (Baeomyces rufus) rostoucí na kyselé hlíně a drobných kamenech při okrajích smíšených lesů. Na humusu a na kamenech lze v okrese nalézt i některé vzácnější zástupce rodu havnatka, např. havnatku psí (Peltigera canina), která byla nalezena u Valašské Polanky. Vzácně se vyskytuje také populární lišejník pukléřka islandská (Cetraria islandica), který je znám svými léčivými účinky. Vzácná je též dutohlávka pařezová (Cladonia cenotea) rostoucí na tlejících pařezech v jedlobukových lesích. Dutohlávka šupinatá (Cladonia symphycarpa) roste vzácně na teplých výslunných stráních s řídkou vegetací. Naopak k nejhojnějším lišejníkům této skupiny patří mnoho jiných zástupců rodu dutohlávka (např. Cladonia subulata, Cladonia pyxidata, Cladonia fimbriata, Cladonia furcata aj.).
V lišejníkové květeně okresu Vsetín se dnes, podobně jako všude jinde v České republice, vyskytují druhy, o kterých v dřívějších dobách nenalézáme zmínku. Jsou to neofytní invazní druhy, které se začaly šířit v poměrně nedávné době a dnes patří místy k nejčastějším lišejníkům. Tohoto úspěchu mohly dosáhnou jedině díky své mimořádně vysoké odolnosti ke znečištění. Nejznámějším druhem této skupiny je mísnička Lecanora conizaeoides a podobně hojný je také dříve vzácný druh Scoliciosporum chlorococcum. Oba druhy rostou nejčastěji na kůře stromů a můžeme je nalézt i v nejvíce znečištěných oblastech jako je např. okolí Valašského Meziříčí.
Nejvíce druhů lišejníků bychom v okrese Vsetín našli ve východní a jižní části okresu, zejména v oblasti Javorníků. Ve východní části, především v údolích Stanovnica, Podťaté, Tísňavy, Malá Hanzlůvka, a v jižní části je to zejména okolí Pulčínských skal. Ve Vizovických vrších je pak významným nalezištěm lišejníků údolí Trubiska. Naopak severní a severozápadní části okresu jsou na lišejníkovou květenu dosti chudé, neboť zde lišejníky značně utrpěly exhalacemi pocházejícími z Ostravska a z valašskomeziříčského chemického průmyslu.
Současné trendy vývoje znečištění ovzduší v našem regionu však vykazují zřetelné zlepšování. Proto je možné se domnívat, že lišejníky, tyto citlivé indikátory znečištění, už nejen nebudou dále ubývat, ale snad se začnou vracet zpět i druhy, které jsou dnes na Valašsku vyhynulé.
Tento projekt je realizován za podpory města
Vsetína a finančních mechanismů EHP/Norsko