Houby (Fungi)

Houby jsou obsáhlou a mnohotvárnou skupinou organismů, která má důležité zastoupení v přírodě. Za spoluúčasti bakterií a dalších mikroorganismů se podílejí na všech rozkladných procesech organické hmoty a tím napomáhají koloběhu látek v přírodě. Mezi houbami najdeme druhy parazitické, saprofytické a symbiotické. Zvláštní skupinou symbiotických hub jsou lišejníky - jsou to organismy vzniklé soužitím některých hub se sinicemi a řasami (lišejníky jsou samostatně probrány v následující kapitole). Významným jevem u symbiotických hub je mykorhiza. Mykorhizou označujeme symbiózu hub s kořeny vyšších rostlin a v praxi se její znalosti využívá při houbaření - každý houbař ví, že některé druhy hub najde jen pod určitými stromy (např. kozáka březového pod břízou). Mykorhiza je známa také u orchidejovitých rostlin. Některé orchideje jsou natolik závislé na symbiotické houbě, že při vyhynutí této houby na určité lokalitě vymizí zároveň i orchideje.

Houby se vyskytují prakticky ve všech prostředích. Mimo jiné jsou významnými půdotvornými činiteli, zejména je jejich přítomnost nápadná v lesích. Lesní opad (hrabanka) ležící na povrchu půdy je prostoupen podhoubím hub, které jej rozkládají. Na povrchu této vrstvy se nacházejí plodnice různých makroskopických hub (makromycetů). Ty všechny jsou potravou pro četné druhy organismů. Další druhy hub parazitují na bylinách, keřích a stromech, jiné zase rozkládají jejich odumřelá těla. Některé druhy hub slouží jako potrava pro hmyz. Na mnohé druhy hmyzu jsou některé houby vázány zase tím, že hmyz roznáší jejich výtrusy (např. brouci bělokazi rozšiřují houbu způsobující grafiózu jilmů) atd.

Houby mají také nesmírný význam přímo pro člověka -např. jako potravinový doplněk ve výživě (houby nasbírané praktickými houbaři nebo pěstované v pěstírnách), v lékařství (houby způsobující onemocnění člověka a zvířat), ve farmacii (houby využitelné k výrobě léků - antibiotik), v potravinářství (houby používané k výrobě vína a piva - kvasinky, plísňových sýrů - vyšlechtěné plísně apod.). V ekologii a ochraně přírody mají některé druhy význam také jako indikátory, které nám svým ústupem mohou detekovat určité negativní změny okolního prostředí. Vědní obor zabývající se houbami se nazývá mykologie.

V ČR je známo kolem 4 500 druhů hub, z toho je z hlediska praktického houbaření asi 500 druhů jedlých a 100 druhů jedovatých. V okrese Vsetín jsou nejlépe prozkoumány makroskopické houby, kterých bylo do konce roku 2000 zjištěno přes 900 druhů.

Parazitickými mikroskopickými houbami se v okrese zabývají pracoviště sledující výskyt houbových nemocí u člověka, hospodářských zvířat nebo u rostlin, jsou to Okresní hygienická stanice Vsetín, Okresní veterinární správa Vsetín a Státní rostlinolékařská správa Vsetín. Výzkumem makromycet se v okrese zabývají mykologové - jednotliví odborníci a pak členové organizovaní v Mykologickém klubu při OVM Vsetín.

V okrese Vsetín se systematickému průzkumu mykoflóry již od roku 1962 věnuje Josef Hrnčiřík (Hrnčiřík 1987, 1995 aj.), který aktivně působí i jako vedoucí Mykologického klubu při OVM Vsetín. Mykologický klub vyvíjí činnost od roku 1987 a do roku 1996 téměř každoročně organizoval podzimní výstavy hub na vsetínském zámku. Při této příležitosti byla provedena důkladnější inventura makroskopických hub rostoucích v době konání výstavy v širším okolí Vsetína. V roce 1994 po mimořádně teplém tropickém létě se na Vsetínsku uskutečnilo celorepublikové setkání mykologů, během něhož byl determinován rekordní počet makroskopických hub včetně velmi vzácných druhů - celkem 300 nových druhů pro Vsetínsko. Z dalších mykologů v minulých desetiletích prováděl ve vsetínském okrese nepravidelné průzkumy zejména prof. Bronislav Hlůza z Pedagogické fakulty UP v Olomouci (Hlůza 1976, 1987 aj.) a v rámci svých školních prací někteří studenti středních nebo vysokých škol (Vachala 1973, Holková 1985, Kalinová 1993). Řada údajů o houbách je shrnuta v mnoha dalších odborných pracích (Mrkos 1926, Macků 1911, Bayer 1933, Antonín et Hlůza 1984, 1985 aj.). Ve druhé polovině 90. let prováděla mykologické průzkumy v lesních ekosystémech okresu Jitka Spáčilová (Spáčilová 1997 a, b).

I když je intenzita průzkumu mykoflóry v okrese podstatně nižší než u fauny a flóry, bylo o jejich výskytu v tomto regionu shromážděno již velké množství poznatků.