PŘÍRODA VALAŠSKA
Sinice a řasy
Sinice a řasy jsou jednobuněčné nebo mnohobuněčné organismy, sinice jsou ještě s primitivní stavbou buňky na úrovni bakterií, zato řasy jsou již s buňkami stavěnými podobně jako u vyšších rostlin. Mají zelená barviva (chlorofyly), která jim umožňují podobně jako všem zeleným rostlinám proces fotosyntézy (tj. vyrábět si biochemickou cestou z vody a oxidu uhličitého za přítomnosti slunečního záření cukry). Některé sinice nadto dovedou vázat vzdušný dusík do vody nebo půdy. Většina druhů má nepatrné rozměry, při jejich sledování (např. již při pouhé determinaci druhů) je nutné používat mikroskop. Jsou rozšířeny na celé zemi a nacházejí se ve všech biotopech - ve vodách, na vlhkých místech i na sněhu. V přírodě mají značný význam jako součást planktonu, dále také pro fixaci dusíku do půdy a význam mají i pro člověka - některé druhy jsou důležitými indikátory čistoty vod (použití v hydrobiologii), ve vodárenství mohou některé druhy svým hromadným výskytem znehodnocovat kvalitu pitné vody (svým pachem smyslově znehodnotí pitnou vodu), množství sinic a řas na určité lokalitě indikuje trofii vody. Další údaje jsou v kap. o hydrobiologii.
Počet sinic a řas zjištěných na území ČR činí kolem 6 000 druhů, z toho v okrese Vsetín předpokládáme výskyt nejméně jedné čtvrtiny z tohoto počtu.
Sinice (Cyanoprokaryota)
Podrobnější výzkum sinic (syn. Cyanobacteria a dříve Cyanophyta) byl v okrese proveden až v letech 1999 - 2000 v rámci algologického průzkumu na 12 lokalitách okresu (Marvan a kol. 1999, 2000). Ostatní údaje o sinicích byly získány obvykle v rámci hydrobiologických průzkumů zaměřených na jiné skupiny organismů. O sinicích ve Vsetínské Bečvě se zmiňuje již Švec (1960) v rámci své práce o zoobenthosu. O výskytu sinic na bezejmenném přítoku potoka Jasenice ve Vsetíně uvádí několik údajů Žárský (1976). Další údaje pocházejí z povodí Stanovnice u Karolinky (Sládečková a Válek 1994).
Při průzkumech bylo v okrese zjištěno kolem 25 druhů. Z běžných taxonů se vyskytují zástupci rodů Nostoc, Lyngbya, drkalka (Oscillatoria), Anabaena a Aphanizomenom flosaquae, jsou zjišťováni prakticky na všech vhodných lokalitách v okrese (nádrže, ale zejména rybníky s větším přísunem živin, dále tůně, střední a nižší úseky větších toků), k většímu rozvoji obvykle dochází v létě. Další druh sinice Phormidium autumnale byla zjištěna např. ve Vsetíně - Jasenicích, v průběhu ročního cyklu byl její největší rozvoj zaznamenán na této lokalitě v dubnu (Žárský 1976). Sinice se makroskopicky (tj. okem viditelně) projevují v proudící vodě jako modrozelené povlaky na ponořených předmětech, zejména na kamenech, u stojatých vod obvykle v létě také na vodní hladině jako modrozelený povlak (tzv. vodní květ).
Řasy (Algae)
Území okresu Vsetín je z hlediska řas prozkoumáno nedostatečně. První práce pochází ze 20. let, kdy byl na přehradě Bystřička mimo jiné sledován i fytoplankton (Šivic 1926). V 50. letech byl proveden průzkum fytoplanktonu na přehradě Bystřička (Kubíček 1956), na přehradě Horní Bečva (Zelinka 1953), na Vsetínské Bečvě (Švec 1960). V letech 1966 - 1971 byly řasy celoročně zkoumány na potocích v Brodské a Lušové u Nového Hrozenkova (Helan a kol. 1973). V okrese nejpodrobnější a svou specializací na řasy dosud ojedinělou prací je studie Žárského (1976) o perifytonu na bezejmenném přítoku potoka Jasenice ve Vsetíně. Průzkum řas ve Vsetínské Bečvě v okolí Vsetína provedla Křížová (1981). Další práce byly prováděny v rámci vodárenských průzkumů v povodí Stanovnice u Karolinky (Sládečková a Válek, 1994). V posledních letech byly provedeny cílené průzkumy řas na desítkách lokalit (Marvan a kol. 1999, 2000; Poulíčková a kol., v tisku). Prací zaměřených na vodní řasy bude jistě mnohem více vzhledem k důležitosti kontroly čistoty vod - zejména u správců přehrad a řeky Bečvy (Povodí Moravy, a. s.).
Zlativky (Chrysophyceae)
Patří mezi řasy s hnědým až žlutým zbarvením chloroplastů. Zlativky tvoří význačnou složku jarního fytoplanktonu čistých vod. V okrese jsou pravidelněji sledovány z hlediska vodárenství na nádrži Stanovnice. Tam bylo zjištěno celkem 7 druhů, maximálního rozvoje tam dosahují v květnu a červnu (podrobněji viz kap. hydrobiologie). Na přítoku Jasenice ve Vsetíně se hojně nacházela zlativka Hydrurus foetidus, jako jeden z mála bentických zástupců této skupiny řas (Žárský 1976). Zlativky byly v hojné míře nalezeny v tůních Rybníky u Hrachovce ve Valašském Meziříčí, celkem 6 taxonů, nejhojnějšími zástupci byli rod Chromulina, druhy Chrysococcus rufescens a Stenocalyx monilifera (Marvan a kol. 2000). V přírodní rezervaci Choryňský mokřad byl nalezen vzácný taxon Sphaeridiothrix cf. brunnea, který dosud nebyl na Moravě udáván (Marvan a kol. 2000).
Rozsivky (Bacillariophyceae)
Jsou to jednobuněčné řasy s buňkou uzavřenou ve dvoudílné schránce, patří do skupiny řas hnědých (Chromophyta). I když jsou samotní jedinci rozlišitelní pouze mikroskopem, tak jejich hnědé nárosty a povlaky na kamenech v tocích jsou viditelné pouhým okem. V těchto povlacích je obrovské množství živých i odumřelých buněk. Při průzkumech bylo v okrese zjištěno kolem 300 druhů, předpokládáme výskyt minimálně dvojnásobného počtu druhů.
Rozsivky se vyskytují v okrese prakticky na všech mokřadních lokalitách (v tocích, nádržích a tůních), v průběhu roku mají dvě maxima výskytu - na jaře a na podzim. Na potocích v Brodské a Lušové u Nového Hrozenkova při průzkumu v letech 1966 - 1971 dominovaly rody Achnanthes, Diatoma, Gomphonema a Cymbella (Helan a kol. 1973). Na pramenné stružce u Vsetína bylo v průběhu 15 měsíců v letech 1975 - 1976 zjištěno na dvou stanovištích celkem 77 druhů rozsivek (Žárský 1976). Nejhojnějšími rozsivkami na sledovaném úseku byly druhy Achnanthes minutissima, Nitzschia dissipata, Cymbella minuta a Diatoma tenuis, významně hojné byly zejména druhy Gomphonema olivaceum, Gomphonema angustatum a Achnanthes pyrenaica - nejhojnější rody byly tedy stejné jako na potocích u N. Hrozenkova. Na Stanovnici u Karolinky bylo zjištěno celkem 9 druhů nebo rodů rozsivek (Sládečková a Válek, 1994), častěji se tam vyskytovaly rody Navicula, Diatoma, Melosira a Synedra. Výše citované taxony rozsivek najdeme prakticky na všech čistějších tocích v okrese zejména ve vyšších polohách, některé z nich i na méně čistých v nižších polohách (zejména rody Diatoma). V letech 1999 - 2000 byl prováděn výzkum rozsivek na vybraných prameništích okresu, kde bylo zjištěno asi 150 druhů (Poulíčková a kol., v tisku). V roce 1999 bylo na pěti lokalitách (3 toky, 1 rybník a 1 tůň) zjištěno celkem 134 taxonů (Marvan a kol. 1999) - častějšími taxony byli např. Achnanthes lanceolata, Cymatopleura librilis, ke vzácným nálezům patřila Cymbella austriaca, z Moravy do té doby neuváděný druh. V roce 2000 byl proveden výzkum na dalších sedmi lokalitách (1 tok, 1 rybník a 5 tůní), kde bylo zjištěno celkem 120 taxonů (Marvan a kol. 2000), nejčastěji rody Cyclotella, Stephanodiscus, Navicula a Nitzschia, ojediněle se vyskytovaly např. Navicula tenelloides, Cymbella naviculiformis a Pinnularia legumen (PR Choryňský mokřad).
Bečva i s jejími přítoky má relativně vyšší koncentraci rozpuštěných anorganických látek (elektrolytů), a proto mezi rozsivkami převládají druhy označované jako alkalifilní (příp. alkalibiontní), preferující vody s pH vyšším než 7, až i výlučně vázané jen na alkalické vody. K nim patří např. druhy Cymbella helvetica, Achnanthes pyrenaica, Diatoma vulgaris, Diatoma tenuis nebo Gomphonema olivaceum. Poměrně častým velmi charakteristickým průvodcem nárostů této oblasti je Gomphonema tergestinum, druh jinak ve vodách střední Evropy vzácný. Podstatně méně jsou v říčním bentosu Vsetínska zastoupeny kyselomilné (acidofilní) rozsivky rodů Eunotia, Pinnularia či Neidium, preferující vody s nízkým pH (laicky řečeno: z výskytu rozsivek lze odvodit, že vody na Vsetínsku mají zřejmě více vápníku, snad i hořčíku, než v jiných oblastech - což souvisí zřejmě s geologickou stavbou oblasti).
Různobrvé řasy (Xanthophyceae)
Tyto řasy byly dříve spojovány se zelenými řasami. Značný počet druhů této skupiny žije mimo vodu v půdě. Z vodních zástupců je nejznámější rod Tribonema, zahrnující vláknité typy osidlující tůně, pramenné stružky a litorál rybníků. Ani tyto řasy nebyly dosud v okrese studovány.
Ruduchy (Rhodophyta)
Většina zástupců ruduch žije v mořích a jen malý počet (řádově několik desítek druhů) pronikl do sladkých, vnitrozemských vod. V okrese byli zástupci této skupiny zjištěni teprve při algologickém výzkumu v roce 1999 (Marvan a kol. 1999), a to taxony Audounella cf. chalybaea a Batrachospermum cf. gelatinosum. Zcela jistě se budou vyskytovat na dalších místech s čistější vodou (unikají pozornosti) - mohou se vyskytovat zejména v pramenech a menších přítocích.
Obrněnky (Dinophyceae)
Jsou podobně jako zlativky rozšířeny hlavně v čistých vodách s nízkým obsahem živin, některé druhy však přecházejí i do eutrofních vod (kde pak často ztrácejí schopnost fotosyntetické asimilace - jejich chloroplasty zakrňují a druh se vyživuje heterotrofně). Mnohé obrněnky mají buněčnou stěnu přeměněnu v pevný pancíř (odtud název pro celou skupinu). V okrese bylo zjištěno kolem 10 druhů, např. zástupci rodů Ceratium, Peridinium, Katodinium a Gymnodinium. Obrněnky jsou také významnou částí fytoplanktonu vodárenské údolní nádrže Stanovnice (viz kap. hydrobiologie).
Skrytěnky (Cryptophyceae)
Jsou zvláštní skupinou řas, čítající v celosvětovém měřítku jen několik desítek druhů. Všechny druhy mají schopnost pohybu pomocí dvou bičíků a na první pohled připomínají zlativky. V okrese bylo zjištěno asi 10 druhů, a to patřící do rodů Chroomonas, Cryptomonas a Rhodomonas. Skrytěnky jsou běžně rozšířeny v planktonu a nechybějí téměř v žádném vzorku vody (nejčastější jsou zástupci rodu Cryptomonas) - vyskytují se od oligotrofních nádrží až po silně eutrofní rybníky.
Krásnoočka (Euglenophyta)
Jsou to jednobuněčné řasy s jedním nebo dvěma silnými bičíky, pomocí nichž se aktivně pohybují. Žijí ve vodách s větším přísunem dusíkatých sloučenin, jsou součástí fytoplanktonu. Najdeme je v rybnících a nádržích, zejména v nižších polohách. V okrese bylo v posledních letech zjištěno na 40 druhů, např. zástupci rodů Anisomena, Astasia, Euglena (nejméně 12 druhů), Lepocinclis, Monomorphima, Phacus, Strombomonas, Trachelomonas (nalezeno 10 druhů, hlavně v planktonu stojatých vod). Všeobecně známý zástupce této skupiny, krásnoočko zelené (Euglena viridis), osidlující organicky znečištěné vody, byl nalezen např. v tůních v PP Rákosina ve Stříteži n. B., v PR Choryňský mokřad, u kravína v Jablůnce, v PP Rybník Neratov a v toku Seninka u Lačnova. K velmi vzácným taxonům patří krásnoočko Phacus onyx, které bylo zjištěno na mokřadu u Jablůnky (Marvan a kol. 1999), je to jeden z prvních nálezů v České republice.
Zelené řasy (Chlorophyta)
Je druhově nejpočetnější skupinou řas. Patří sem i zelenivky (Chlorophyceae). Zelené řasy se vyskytují na všech tocích a tůních. V okrese bylo dosud zjištěno kolem 70 druhů.
Nejčastější a obecně nejznámější zelenou řasou, vyskytující se hromadně zejména při nízkých stavech vody a zvýšeném přísunu (nebo zvýšené koncentraci) živin, je žabí vlas (Cladophora glomerata). Tato řasa porůstá na dobře osvětlených místech kameny a další ponořené předměty ve vodě na všech tocích v okrese, často i přímo v obcích a městech. V létě patří k dominantním a nejnápadnějším druhům řas, mezi lidmi bývají porosty těchto řas nazývány ”žabince”. Na porostech žabího vlasu se pak zachycují další řasy, zejména rozsivky, takže výsledně pak dostávají spíše zelenohnědé zbarvení. I tento druh je vázaný na vodu s pH v alkalické oblasti. Častou zelenou řasou ve studenějších tocích okresu je kadeřnatka Ulothrix zonata, ve větším množství se vyskytuje zejména na jaře a na podzim. Dále byly v okrese zjištěny v tocích na Vsetínsku např. řasy Tetraspora gelatinosa (Vsetín - Jasenice), Cladophora fracta (Stanovnice), Mougeotia (Stanovnice) a bičíkatá řasa Eudorina elegans (Stanovnice), v nádržích váleč koulivý (Volvox globator). K ohroženým taxonům patří Chaetophora cf. pisiformis, která byla nalezena v mokřadu u Jablůnky (Marvan a kol. 1999).
Z nevodních řas se v okrese běžně vyskytují např. zrněnka (Desmococcus; je známější pod dřívějším jménem Pleurococcus) a Chlorococcum. Zrněnka tvoří zelené povlaky na kůře stromů a na skalách. Chlorococcum obývá vlhký povrch osvětlené půdy.
Spájivé řasy (Conjugatophyceae)
Jsou skupinou zelených řas vyznačující se specifickým způsobem pohlavního rozmnožování. V okrese bylo dosud determinováno kolem 20 různých taxonů (nejčastěji zástupci rodů Closterium a Cosmarium), skutečný počet vyskytujících se druhů bude ale několikanásobně vyšší. Vláknité spájivé řasy, zejména druhy rodu šroubatka (Spirogyra), jsou v okrese běžně rozšířeny ve vodách různého charakteru. Kromě uvedeného rodu obsahuje tato skupina řas velké množství jednobuněčných zástupců, z nichž mnozí žijí v kyselých rašelinných vodách a lučních mokřadech.
Tento projekt je realizován za podpory města
Vsetína a finančních mechanismů EHP/Norsko