Biota a její vývoj » Vliv lidského osídlení na biotu

Vliv lidského osídlení na biotu

Vliv lidského osídlení na biotu

V raných stadiích vývoje lidské společnosti měl člověk jako lovec a sběrač na okolní přírodu nepatrný vliv. Ke zlomu však dochází v době, kdy se stává zemědělcem. Při zemědělském hospodaření se totiž přeměňuje lesní půda na zemědělskou, tj. na pole, louky a pastviny. K této změně člověka – lovce na člověka – pastevce a zemědělce u nás dochází v období mladší doby kamenné (v neolitu). Zemědělec již neměl takovou potřebu migrovat (za zvěří, plody) a zakládal relativně stálá sídliště.

V okrese Vsetín jsou stopy po přítomnosti lidí již z neolitu, a to z okolí Kelče (5. tisíciletí př. n. l.), kdy sem pronikl z Podunají rolnický lid s lineární keramikou. Tento lid již pěstoval téměř všechny plodiny známé z pozdějších období - pšenici, ječmen, proso, boby, hrách a další; choval kozy, ovce, skot a prasata. Další stopy po neolitickém osídlení na základě nalezených nástrojů jsou z Jarcové, Komárovic, Kladerub, Krásna n. B., Krhové, Kunovic, Lešné, Nového Hrozenkova, Perné, Poličné, Veselé, Rožnova p. R. a Hovězí. Toto období odpovídá vlhčímu a teplejšímu období holocénu (atlantiku), kdy dochází k největšímu rozvoji lesů.

V první polovině 3. tisíciletí př. n. l. pronikl na území vsetínského okresu zemědělský lid se šňůrovou keramikou. Stopy po této kultuře jsou v lese Doubrava u Němetic, z Lešné a Loučky. Koncem 3. tisíciletí př. n. l. se u Kelče objevuje lid se zvoncovitými poháry, který pocházel z Podunají. Ke konci neolitu (kolem roku 2000 př. n. l.) byly nižší, sušší oblasti střední Evropy již hustě osídleny. Člověk pro potřeby zemědělství začal více odlesňovat nížiny (zakládání polí a pastvin) a pokračoval v osidlování pahorkatin.

V mladší a pozdní době bronzové (1300 - 750 př. n. l.) byla osídlena dle současného stavu poznatků hlavně západní a jižní část okresu. Stopy po osídlení jsou od Pulčínských skal, Kladerub, Kelče, Krhové, Huslenek a Ústí. V této době osídlenci pronikali i do vyšších poloh, kde dosud převládal les. V tomto období byla roční průměrná teplota vyšší o 1 až 2°C než dnes a výrazněji klesly srážky, takže krajina byla více vysušena (odpovídá to době epiatlantiku a subboreálu). Mnohá sídla byla i v místech na kopcích, kde se dnes již nachází les (Pulčínské skály). V okolí sídlišť se vegetace výrazně změnila. Vznikly pole, pastviny a ruderální vegetace, tzv. ekumena. V okolí ekumeny se nacházely lesy narušené pastvou a těžbou dříví, tzv. subekumena. Nedotčená krajina, tzv. anekumena, se nacházela ve vzdálenějším okolí a měla ještě značnou rozlohu i v našem okrese.

V době železné (750 př. n. l. – počátek n. l.) obýval zemědělský lid okolí Kelče, Kunovic, Helštýna u Valašského Meziříčí a na jihu okresu.

Výše zmíněná pravěká osídlení ale nijak výrazněji nezasáhla do tehdejší krajiny okresu, odlesnění bylo lokální.

V době 750 let př. n. l. až 600 let n. l., jež odpovídá době halštatské, laténské, římské a období stěhování národů, se zhoršilo klima, ochladilo se a zvýšily se srážky (Randuška et al. 1986). Celkově bylo vlhčeji a chladněji než dnes. Došlo pak k určitému ústupu osídlení - to se opět stahovalo do teplejších a sušších oblastí, a les se i na území okresu zpětně rozšířil na původně odlesněná místa. Patrně i to bylo důvodem dočasného ústupu člověka z území okresu. Opuštěná sídliště opět zarostla lesem.

Kolem poloviny tisíciletí našeho letopočtu se objevili ve střední Evropě Slované. Podnebí bylo již sušší a poněkud teplejší. Slované zabírali území jak starého osídlení, tak také pronikali i do území dosud porostlých lesem.

Ještě počátkem 12. století byla značná část okrajových území Moravy včetně vsetínského okresu porostlá rozsáhlými, špatně prostupnými lesy. V rámci celého moravského regionu byly odlesněny pouze nížiny.

K souvislejšímu a trvalému osídlení dochází na území okresu za Přemyslovců, a to od konce 11. století. Vycházíme přitom ze zakládacích listin jednotlivých obcí. První osídlenci však obývali místo již několik desetiletí před vznikem příslušné obce. Kolem roku 1140 již existovaly vsi Sazany (na místě dnešní Kelče - Nové Město), Němetice a Choryně. V průběhu tzv. velké kolonizace ve 13. a 14. století vzniká většina dnes existujících vesnic; rovněž vznikly i vesnice, které ještě ve středověku zanikly. Komunity vznikaly většinou podél vodních toků, méně kolem lesních cest. Byly zakládány nikoliv přímo na Rožnovské či Vsetínské Bečvě, ale na přítocích těchto řek a často i na svazích kopců. Také vznikající komunikace, které k nim vedly, neprobíhaly zpravidla v těsném sousedství obou řek. V době velké kolonizace vznikla rovněž i města – Nové Město Kelč, městečka Vsetín, Rožnov a město Valašské Meziříčí. Ze středověkých dálkových komunikací byla nejvýznamnější severojižní, vedoucí z Polska přes Starý Jičín, Krásno, Valašské Meziříčí a Kelč, dále k jihu do Uher. Tato cesta protínala západní okraj okresu a měla z hlediska bioty význam pro šíření teplomilných prvků květeny. Ostatní komunikace, vedoucí údolími podél Vsetínské a Rožnovské Bečvy, vznikaly s postupující kolonizací ve druhé polovině 13. a v průběhu 14. století. Tyto cesty měly převážně místní význam v rámci vznikajících hospodářsko-správních jednotek – feudálních panství. Koncem 14. století nabyla jistého významu pro spojení Polska s Uhrami cesta vedoucí údolím Vsetínské Bečvy z Valašského Meziříčí do Vsetína a údolím Senice k průsmyku Lyskému, případně Vlárskému do Uher. Protože však tehdy vedla většinou nepřehledným lesnatým územím, nebyla příliš frekventovaná.

Postup osídlování území okresu je zřejmý z následující chronologie zakládání obcí. Po založení prvních tří obcí na Kelečsku v první polovině 12. století jsou další obce založeny až ve druhé polovině 13. století. K nim patřily Kelč, Rožnov, Babice, Branky, Komárovice, Zubří, Brňov, Meziříčí a Krásno. Území Vsetína a jeho bližšího okolí začalo být zřejmě osidlováno až koncem 13. století. První zpráva o Vsetíně pochází z roku 1308. V ní se hovoří o Vsetíně jako o městečku, ale současně se zmiňuje o dosud probíhající a neukončené kolonizaci. V první polovině 14. století vznikají obce Loučka, Vidče, Vysoká a Perná, ve druhé polovině pak Juřinka, Příluky, Leskovec, Lhota u Vsetína, Rokytnice, Liptál, Pozděchov, Prlov, Bynina, Střítež, Podolí, Zašová, Lhotka n. B., Jasenice, Mštěnovice, Velká Lhota, Veselá, Křivé, Police, Kladeruby, Jarcová, Lhota u Choryně, Oznice a Hrachovec. V první polovině 15. století vznikly obce Hážovice, Malá Lhota, Tylovice, Vigantice, Kunovice, Lačnov, Študlov, Pulčín, Krhová a Poličná, a dále existovaly obce, které později zanikly: Dvorce, Svojanov, Řehlov, Lomná (údolí Senice v Lomensku u Lidečka), Huslné (dnešní Huslenky), Mikulková (okolí dnešní Mikulůvky), Zubrůvka a Svéradov (jihovýchodně od Pozděchova na vrchu Svéradov, dnes se v širším okolí nacházejí smrkové monokultury). Na začátku 16. století dochází k dalšímu rozvoji osídlení v jižní části okresu (vznikají obce Francova Lhota, Valašská Senice, Horní Lideč, Valašské Příkazy a Lidečko) a v širším okolí Vsetína (Hošťálková, Ratiboř, Kateřinice, Pržno, Jablůnka, Růžďka, Jasénka, Ústí u Vsetína, Janová, Hovězí, Seninka, Lužná, později Zděchov). V okolí Rožnova vznikají koncem 16. století Solanec a Dolní Bečva. Začátkem 17. století vzniká Malá Bystřice a Hutisko, kolem poloviny 17. století Nový Hrozenkov, Halenkov, Huslenky, Bystřička, Valašská Bystřice a Prostřední Bečva, koncem 17. století Horní Bečva. Nejpozději byla ve východní části osídlena oblast Velkých Karlovic, obec vznikla kolem roku 1730.

Pozoruhodný, a z hlediska dopadu na okolní biotu zásadní, byl postupný vznik obcí v lesnaté podhorské a horské části území v průběhu 16. až 18. století (zejména východní polovina okresu). Pro poddané, a tím i pro vrchnost, znamenala největší přínos přeměna této lesní půdy na půdu ornou vytvářením tzv. pasek (odtud název pasekářská kolonizace). Tvorba pasek v panských lesích spočívala v odlesnění půdy a v jejím osetí obilninami. Tato činnost nabyla místy takového rozsahu, že znamenala nejen rozšíření orné půdy a vznik nových usedlostí, ale i vznik nových vesnic. V údolí Rožnovské Bečvy vznikly touto pasekářskou kolonizací vesnice Dolní, Prostřední a Horní Bečva, Solanec a Hutisko, dále v okolí Malá Bystřice a Valašská Bystřice, v údolí Vsetínské Bečvy Oznice, Mikulůvka, Bystřička, Halenkov, Nový Hrozenkov, Zděchov a Velké Karlovice. Pasekářská kolonizace neznamenala jen vznik nových obcí, ale zejména rozšíření dosud obdělávané plochy orné půdy také v existujících vesnicích, v jejichž blízkosti se nacházely ještě souvislé lesy. Tím pak došlo k souvislejšímu odlesnění (např. okolí Hovězí, později okolí Huslenek). Paseky byly intenzívně obdělávány a na některých z nich poddaní budovali hospodářská stavení a později také obytné budovy. Tento proces získávání orné půdy, umožněný hornatým charakterem lesnaté krajiny, započal v 16. století a skončil teprve v souvislosti s vydáváním lesních řádů jednotlivých panství ve druhé polovině 18. století. Pasekářská kolonizace podstatně ovlivnila vytváření dnešního typicky členitého krajinného rázu v podhorské části - místy převažující zemědělská krajina s množstvím rozptýlené zeleně, drobných selských lesů, s loukami a poli.

Přibližně ve stejné době jako pasekářská kolonizace, spíše o něco později, poznamenává oblast okresu proces nazývaný valašská kolonizace. Na rozdíl od pasekářské kolonizace nešlo při něm o rozšíření orné půdy a zakládání nových sídel, ale pouze o využití lesů a vrcholů hor, ležících do té doby bez velkého užitku k salašnickému chovu dobytka, zejména koz a ovcí. Jejich stáda se začala u nás objevovat v první polovině 16. století. Chovem ovcí salašnickým způsobem se mohla zabývat jen početně malá vrstva poddaných. Základem hospodaření vrchnosti i poddaných zůstávalo i nadále obdělávání půdy, tzn. tradiční zemědělské hospodaření s úhorovitým systémem střídání osevních ploch, a chov skotu. Ve svých důsledcích znamenala valašská kolonizace další devastaci lesní půdy po vykácení lesů a rozšíření pastvin, a to zejména ve vyšších polohách. Touto pastvou byly obhospodařovány např. vrcholové části Javorníků, Vsetínských vrchů a Radhošťské hornatiny. V západní části okresu byl podíl chovu ovcí a koz mnohem menší, nebo tam vůbec neexistoval. Vrchnosti sice v 17. století rozvinuly chov ovcí také na panství Lešná a Kelč, ale tam měl již odlišný charakter a byl vázán na rozsah půdy ležící ladem.

Na lesnatost území dnešního okresu měly již od počátku 17. století značný vliv místní sklárny, které měly vysokou spotřebu dřeva. Po vytěžení lesa byla plocha ponechána svému vývoji s přirozenou obnovou. Ovšem následným salašnickým chovem ovcí a koz na mnohých vykácených plochách došlo již k faktickému odlesnění; pastva dobytka totiž zamezila řádnému obnovení lesního porostu. Předpokládá se, že na místech nově vzniklých pastvin mohla později výjimečně vznikat i nová pole.

Pasekářskou kolonizací vznikala rozptýlená sídla v původně lesní krajině v podhorských polohách a na svazích hor. Docházelo k vytváření mozaikovitého, pestrého prostředí. Lesy byly rozčleněny ornou půdou, loukami a pastvinami. Valašskou kolonizací došlo naopak k odlesnění vrcholových partií hor, které nebyly pasekářskou kolonizací ještě dotčeny. Minimální lesnatost okresu byla ve 2. polovině 19. století, kdy lesy zaujímaly pravděpodobně kolem 45 % plochy okresu, tj. o 8 až 10 % méně než dnes.

Dopad na faunu a flóru byl výrazný. Rozšiřujícím se osídlením a s tím souvisejícím zvětšováním zemědělské půdy se zvyšoval podíl synantropních rostlin. Zmenšováním plochy lesů byly zatlačovány nejen dřeviny, ale lesní květena vůbec. Přitom některé lesní byliny, které snášejí větší osvětlení, se začlenily i do lučních ekosystémů, např. sasanka hajní, prvosenka vyšší, zběhovec plazivý, popenec břečťanolistý. Do luk pronikaly také rostliny, které se nacházely pouze na místech, kde les nemohl vůbec růst - např. ze stepních stanovišť v jižních oblastech Moravy a střední Evropy. Tak se sem postupně ve středověku a novověku dostaly stovky druhů rostlin, které obohatily zdejší luční ekosystémy, ze známějších např. mateřídouška, dobromysl, zeměžluč, prvosenka jarní aj. Vznikly bohaté květnaté louky s výskytem orchidejí, květnaté louky sušších a vlhčích stanovišť atd. Hojně se rozšířila květena polí, např. plevele - dnes prakticky vyhynulý koukol polní, dále chrpa modrák, mák vlčí, drchnička rolní, pryskyřník rolní, nepatrnec rolní, chmerek roční aj. Zároveň s těmito změnami se šířila také fauna. V průběhu odlesňování se zde objevily stepní druhy ptáků, které zde dříve pochopitelně nemohly existovat, např. křepelka polní, koroptev polní, chřástal polní, skřivan polní, strnad luční, ťuhýk obecný a řada jiných. Objevují se četné druhy hmyzu lučních stanovišť, např. cvrček polní, z motýlů modrásci, otakárek fenyklový, okáč bojínkový aj. Na druhé straně, s pokračujícím rozvojem odlesňování krajiny, ubývají lesní druhy nebo druhy vázané na staré přirozené lesy, z bezobratlých např. roháč obecný a tesařík alpský, ze šelem vlk, rys, medvěd a kočka divoká. Některé lesní druhy již vyhynuly ve středověku, např. zubr se pravděpodobně vyskytoval až do 12. století (jedním z dokladů o jeho výskytu v okrese může být název obce Zubří) stejně jako pratur, los evropský žil na území okresu pravděpodobně až do 15. století. U bobra evropského, předpokládáme, že se vyskytoval na našem území nejméně do 18. století. Dokladem o jeho dřívějším výskytu může být místní název Bobrky u Vsetína.

Do začátku 17. století byla příroda okresu výrazněji ovlivňována většinou jen zemědělskou výrobou. V městských prostředích má biota vlivem souvislejší zástavby specifičtější rysy. Šíří se četné ruderální druhy merlíků (zatímco jiné druhy rostlin mizí, např. archeofyty merlík všedobr a kopřiva žahavka) a hojné jsou lebeda rozkladitá, pryšec okrouhlý, pelyněk černobýl, kopretina vratič, rdesno ptačí aj. Z fauny se šíří druhy vázané na lidská sídla, z ptáků např. rehek domácí, jiřička obecná, částečně rorýs obecný, ze savců např. krysa potkan, z bezobratlých např. šváb obecný, cvrček domácí. Toky, pokud jsou znečišťovány, tak nanejvýše organickými odpady (fekálie). S tímto znečištěním se vodní prostředí vyrovnávalo bez problémů.

V průběhu 17. století se začíná rozvíjet manufakturní výroba, která podporuje odlesňování využíváním dřeva na palivo a k výrobě dřevěného uhlí. Rozvíjí se sklářská výroba, obchod se dřevem, vznikají železářské hamry, papírna, vzrůstá znečišťování ovzduší a vody. Vyšší spotřeba dřeva byla urychlena ve 2. polovině 19. století v důsledku rozvoje průmyslové výroby a dopravy. Dřevo využívaly továrny na ohýbaný nábytek (Thonet), železnice, doly apod. Dochází ke zvýšené degradaci lesů neúměrnou těžbou, a to až do konce 19. století, kdy se v průmyslu započalo více využívat uhlí.

Ve středověku byly zakládány rybníky, jejich největší počet a rozloha byly koncem 18. století. Od 19. století postupně dochází k jejich likvidaci v důsledku rozšiřování orné půdy nebo také kvůli rozšiřování sídel a stavbě komunikací. Rybníky se kupříkladu nacházely mezi Mštěnovicemi a dnešními Choryňskými rybníky jako rozlehlejší soustava, která dále pokračovala až do Milotic n. B., rybník byl také ve Vsetíně na Bobrkách (začátkem 20. století byl zrušen při budování železnice, dnes jej zbytkově připomíná rákosový mokřad), v lokalitě Rybníky ve Vsetíně (dnes sídliště), v lokalitě Rybníky u Hrachovce (později byla orná půda, dnes část leží ladem v důsledku trvalého podmáčení a nachází se tam mokřad). Údajně se nacházel i v údolí Senice pod Francovou Lhotou; ve středověku byly rybníky na mnoha dalších místech. Ptačí fauna těchto vodních ploch byla velmi bohatá, poněvadž se na jejich okrajích nacházelo dobře vyvinuté litorální pásmo s bohatou mokřadní vegetací (ostřice, rákos, orobinec, zevar, sítiny, žabník jitrocelový) a plochy nebyly intenzivně obhospodařovány hnojením a vyhrnováním sedimentů, jak tomu bylo koncem 20. století.

Od konce 19. století do začátku 20. století docházík dalšímu rozvoji sídel a průmyslu. Zvyšuje se znečištění ovzduší, do toků se vypouští stále více odpadů, rozšiřují se sídla, zvětšuje se městská zástavba apod. Koncem 19. století byl na území okresu vyhuben medvěd, který se znovu objevil téměř po sto letech. V roce 1937 je založen další velký podnik (Zbrojovka Vsetín), který svými odpadními vodami významně poškozuje vodní biotu ve Vsetínské Bečvě.

Od konce 19. století dochází k zalesňování horských a podhorských bezlesých poloh smrkem, vytvářejí se smrkové monokultury. Např. byly souvisle zalesněny vrcholové části Javorníků a Vsetínských vrchů, také Vizovických vrchů a místy Hostýnských vrchů. Zalesnění smrkem z tohoto období je nejvíce nápadné v oblasti Velkých Karlovic a Valašské Bystřice, kde jsou nyní přítomny rozsáhlé monokultury smrku.

Od konce 19. do první poloviny 20. století došlo k úplné regulaci Bečvy a mnoha jejích přítoků. Pohnutkou k regulacím byly opakované ničivé povodně, během kterých docházelo k velkým škodám na stavbách. Regulace je určena na omezení škod z velkých vod, které se opakují každý rok, nebo nejvýše jednou za 5 až 10 let. Koryto Bečvy však není dimenzováno na větší vodu, takže nechrání vůči větším vodám (např. vůči padesátileté, stoleté a vyšším jako v roce 1997). Regulacemi došlo k ochuzení těchto toků o řadu druhů fauny i flóry, kterým byla zlikvidována jejich stanoviště jako tůně, štěrkové náplavy, úkryty pod břehy apod. Došlo například k nápadnému poklesu četnosti ryb a k vyhynutí rostliny židoviníku, který rostl na některých štěrkových náplavech Bečvy.

K největší devastaci přírody však došlo ve druhé polovině 20. století v souvislosti s rozvojem socialistické výroby v zemědělství, s rozvojem chemického a elektrotechnického průmyslu a s necitlivou výstavbou v socialistickém megalomanském stylu.

Zemědělská výroba nebyla ještě do roku 1957 příliš intenzivní, takže ještě lze v této době v přírodě pozorovat řadu druhů, které v průběhu následujících 10 - 15 let téměř vymizely (např. dudek chocholatý, strnad zahradní, strnad luční, chřástal polní). Po roce 1957 dochází, na rozdíl od předchozího desetiletí dobrovolného združstevňování (řada takto vzniklých družstev se po několika letech totiž rozpadla), k vytváření zemědělských družstev násilnou cestou. Kolem roku 1960 pak na většině území vsetínského okresu již hospodařila jednotná zemědělská družstva. Tato družstva započala s velkým přetvářením krajiny - byly rušeny meze, likvidována byla rozptýlená zeleň, byly vytvářeny velké celky půdy s monokulturami plodin nebo s kulturními loukami, docházelo k rozsáhlým rekultivacím luk, k melioracím spojenými s odvodněním krajiny, zvyšovalo se používání průmyslových hnojiv a pesticidů. Postupně byly rušeny drobné chovy dobytka, naopak byly vytvářeny koncentrované velkochovy. Malé a střední zemědělské hospodaření postupně upadalo, nejdříve v západní, nížinaté části okresu a později i v podhorských oblastech. Docházelo ke snižování pestré flóry i fauny vázané na dosud málo dotčenou zemědělskou krajinu s malovýrobním hospodařením. Úbytkem drobných chlévů postupně mizely vlaštovky (ty sice přesídlily do velkých kravínů, ale jejich celkový počet byl však nižší), v podhorských oblastech byly zničeny tisíce hektarů s orchidejovými loukami a stovky hektarů s mokřadními společenstvy. Degradace zemědělské krajiny se vystupňovala v 70. a 80. letech. Teprve po roce 1990, kdy došlo k útlumu zemědělské výroby odstraněním neúměrných mnohamilionových dotací, dochází k částečné regeneraci přírody a k návratu některých druhů. Např. se častěji objevují křepelka polní, chřástal polní, otakárek fenyklový, od poloviny 90. let i chroust obecný (ten předtím vymizel začátkem 80. let) a řada jiných druhů. Naopak s likvidací velkochovů dobytka a zároveň s nedostatečnou obnovou drobných chovů ještě více poklesly stavy vlaštovek.

Spolu s rozvojem průmyslu, kdy se ještě nedostatečně zohledňovala řádná likvidace odpadů, docházelo ke značnému znečišťování vodních toků zejména pod městy Vsetín, Valašské Meziříčí a Rožnov p. R. Na znečištění se podílely dokonce i čistírny odpadních vod, dále Zbrojovka Vsetín (téměř každý rok unikly odpadní látky do Jasenice a následně do Bečvy), zimní stadión na Lapači ve Vsetíně (katastrofálním byl únik čpavku v roce 1973 do Bečvy, kdy došlo k totální otravě úseku mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím), sklářský průmysl ve Valašském Meziříčí a elektrotechnický průmysl v Rožnově p. R. (Tesla). Významnými znečišťovateli ovzduší byly podniky DEZA (Urxovy závody), Gumárny Zubří a všechny kotelny na tuhá paliva. DEZA silně poznamenala ovzduší nejen v okolí města, zejména na Lešensku, ale při určitých povětrnostních podmínkách i v horské části okresu na východě. V 90. letech se na znečištění ovzduší stále větší měrou podílí automobilový provoz. Po roce 1990 intenzita znečištění poklesla; zčásti k tomu došlo díky zavádění ekologicky čistějších technologií (např. DEZA, CABOT) a zčásti je to důsledek útlumu výroby (např. Zbrojovka Vsetín, podniky zemědělské prvovýroby).

Po 2. světové válce dochází také k enormní výstavbě obytných sídel. Od 60. let se ve městech realizuje hromadná panelová výstavba, která svými parametry výrazně snižuje možnosti k hnízdění různých druhů ptáků i netopýrů ve srovnání s dřívějšími zděnými domy, navíc často krajinářsky zničila původní charakter sídla v okolní krajině.

U větších vodních toků došlo v průběhu 50. let k masové výsadbě nepůvodních kultivarů topolů. Břehy Bečvy se tak poprvé od regulace z počátku 20. století obohatily o stromovité dřeviny, později byly dosazeny hospodářsky i ekologicky hodnotnější listnáče jako lípa, javor klen, jasan a jilm. Od konce 80. let se topolové výsadby postupně odstraňují a v břehových porostech se podporují jen původní dřeviny. Místy docházelo k poškození regulace, čímž se vytvořilo více možností k zahnízdění ledňáčka říčního. Těžbou štěrku v korytě se však podporuje další zahlubování toku.

V posledních desetiletích vedle řady mizejících druhů přibývají zase jiné druhy. Vedle parazitických organismů, vázaných na zemědělské nebo lesní kultury (plíseň okurková, lýkožrout smrkový a některé další druhy hmyzu, virus šarky aj.), jsou to z rostlin mnohé synantropní druhy např. křídlatky japonská a sachalinská, celík kanadský, netýkavky malokvětá a žláznatá, pěťour brvitý, bolševník velkolepý aj. Z původních a dříve vyhubených obratlovců se v okrese opět rozšířil rys, který se již pravidelně rozmnožuje. Znovu se začínají vyskytovat medvěd, vlk a další druhy.