PŘÍRODA VALAŠSKA
Vegetační stupně
Vegetační stupně
Vhodným rámcem pro posouzení přírodního a současného stavu bioty jsou vegetační stupně, které vyjadřují sled změn druhového složení bioty v závislosti na změně klimatu s nadmořskou výškou a na expozici. Z devíti vegetačních stupňů vyčleněných na území ČR se v rozmezí nadmořských výšek 262 m (Bečva na sz. hranici okresu) a 1206 m (Čertův mlýn) vyskytují v okrese společenstva 3. až 7. vegetačního stupně. Každý vegetační stupeň je tvořen mozaikou ekosystémů (geobiocénů), vázaných na rozdílné trofické a vodní poměry. Názvy vegetačních stupňů jsou odvozeny od původní dřevinné skladby dominantních druhů. Současná vegetační stupňovitost se ustálila zhruba tisíc let př. n. l.
Vegetační stupně jsou zatím charakterizovány pouze rostlinnou složkou. Charakterizovat vegetační stupeň živočišnou složkou (zoocenózami) je velmi obtížné a zatím je tento proces ve stádiu výzkumu. Na prozkoumání živočichů obývajících určité stanoviště je potřeba nejméně několika desítek, spíše stovek, různých specialistů (např. u řádu dvoukřídlých zvládne jeden odborník zpravidla pouze jednu čeleď), kdežto průzkum všeho rostlinstva zvládne již několik specialistů.
Dubobukový (třetí) vegetační stupeň proniká územím okresu od západu do prostoru Kelče, Lešné, Valašského Meziříčí, ostrůvkovitě pak na jižně exponované báze svahů a svažující se hřbítky podél obou Bečev na východ a jih. Bylinný podrost tvoří druhy kyčelnice cibulkonosná, mařinka vonná, hrachor jarní, hvězdnatec čeměřicovitý, lipnice hajní, bika hajní, vzácně ostřice chlupatá a další.
Bukový (čtvrtý) vegetační stupeň zaujímá více méně souvisle západní polovinu území okresu. Zde ho ostrůvkovitě v nejvyšších polohách a stinných inverzních polohách střídá stupeň jedlobukový, naopak v nižších polohách na jižně exponovaných bazích svahů a na svahových hřbítkách stupeň dubobukový. Buk lesní má zde své optimum. V původních lesích dominoval, přimíšen byl dub zimní, ale vtroušeně již byla jedle. V současné době jsou bukové porosty ve značné míře nahrazeny smrkovými monokulturami. V 12. - 17. století byly lesy bukového stejně i dubobukového stupně při postupující kolonizací vyklučeny a půda zemědělsky využívána. Po katastrofálních povodních v 18. a 19. století byla značná část těchto pozemků zalesněna - bohužel ale smrkem. V bylinném patře bukových porostů roste kyčelnice cibulkonosná, kyčelnice devítilistá, mařinka vonná, hluchavka pitulník, šťavel kyselý, kapraď samec, starček hajní, ostružiník chlupatý - poslední dva druhy často dominují v druhotných smrkových porostech.
Jedlobukový (pátý) vegetační stupeň je nejrozsáhlejší. Zaujímá východní polovinu území. V něm bývá nesouvisle v nižších a jižně exponovaných polohách stupeň bukový. Vůdčí dřevinou je buk, značně je přimíšena jedle. Ojediněle na několika místech roste tis červený - dřevina, která byla ve středověku součástí zdejšího pohraničního hvozdu. V některých inverzních polohách se mohl vyskytovat i smrk. Část původních jedlobukových porostů byla přeměněna na smrkové monokultury, část v hřebenových partiích byla v 16. - 17. století během valašské kolonizace změněna na horské louky a pastviny. V bylinném podrostu se kromě druhů vegetačního stupně bukového vyskytují již druhy diferenciální vyšších vegetačních stupňů jako kokořík přeslenitý, rozrazil horský, vrbina hajní, měsíčnice vytrvalá, papratka samice, kapraď laločnatá. Z keřů se vyskytuje pro tento vegetační stupeň charakteristická růže převislá. Zachovalými ekosystémy (geobiocenózami) tohoto stupně jsou zvláště chráněná území PR Kutaný, NPR Razula a NPR Hradisko - Pulčín.
Smrkobukojedlový (šestý) vegetační stupeň je ve vrcholových partiích horského hřbetu Radhošť - Čertův mlýn - Kladnatá a hřbetu Javorníků již na území Slovenska. V nadmořských výškách okolo 1000 m n. m. je vitalita buku snížena, naopak sem již proniká smrk, který je odolnější vůči drsnému klimatu. Jedle se vyskytuje již sporadicky. V bylinném patru, zejména v porostech s převahou buku, vyznívají druhy vegetačního stupně jedlobukového, které doplňují druhy horské mléčivec alpský, kamzičník rakouský, lipnice Chaixiova, pryskyřník platanolistý a další.
Smrkový (sedmý) vegetační stupeň je jen ve vrcholové části Čertova mlýna. Porost je tvořen převážně smrkem, vyznívá sem buk v zakrslé keřové formě a doplňuje je jeřáb. Bylinný podrost tvoří ponejvíce trávy metlička křivolaká, třtina chloupkatá, dále brusnice borůvka, bika lesní, často s velkou pokryvností papratka horská, čípek objímavý, z mechů ploník obecný, místně rašeliník.
V zastoupených vegetačních stupních jsme hovořili pouze o dřevinách, které v jednotlivých stupních dominují a charakterizují jejich názvy. Původní zastoupení dřevin se však neomezuje pouze na již zmíněné druhy. Rostou zde dále javor mléč, javor klen, jasan ztepilý, lípa malolistá, jilmy. Výskyt těchto dřevin však není vázán úzce na vegetační stupně, ale jde jimi napříč a to na místech s bohatším až bohatým zásobením půd živinami. V lesnické terminologii jsou proto také nazývány náročnými listnáči.
Málo vyhraněnou vazbu na výškové vegetační stupně vykazují azonální lužní ekosystémy, které se původně vyskytovaly v údolních nivách obou Bečev a jejich větších přítoků. Typické lužní lesy rázu jasanových olšin většinou byly již dávno odstraněny. Jen místy se dochoval podél toků úzký vegetační doprovod mající značný význam pro zpevňování břehů. V nižších polohách je tvořen vrbami a olší lepkavou, na horských tocích hlavně olší šedou. V údolní nivě Bečvy od Valašského Meziříčí po toku k hranicím okresu se sporadicky vyskytují lesní porosty tzv. měkkého luhu tvořeného vrbami, olší lepkavou a topoly.
Při těžbě štěrkopísku bylo obnaženo mnoho fosilních dubových kmenů úctyhodných dimenzí, což svědčí, že v minulosti zde byl tzv. tvrdý luh, tvořený dubem zejména letním, jasanem a jilmem.
V současné době je výšková stupňovitost vegetačního krytu činností člověka narušena odlesněním a změnou druhové skladby lesů, není však zničena. Její rekonstrukce je vyjádřena v lesnických typologických mapách a v dalších podkladech (fytogeografické mapy apod.), které zobrazují zastoupení potenciálních původních lesních ekosystémů (geobiocénů). Jejich význam spočívá především ve využití v lesním hospodářství při udržení či obnově ekologické stability lesů a vůbec při úvahách o obnově ekologické stability zdejší krajiny (např. tvorba plánu územního systému ekologické stability krajiny).
Tento projekt je realizován za podpory města
Vsetína a finančních mechanismů EHP/Norsko