PŘÍRODA VALAŠSKA

Hydrologie

Podzemní vody

Okres Vsetín je celkové chudý na podzemní vody v důsledku geologické stavby, neboť málo propustné horniny karpatského flyše se vyznačují nepříznivými podmínkami pro výskyt a oběh podzemních vod. Tyto skutečnosti podmiňují nepříznivé hydrogeologické poměry a nedostatek zdrojů podzemních vod z hlediska vodohospodářského.

Z hydrogeologického hlediska patří většina okresu Vsetín k rajónu (jednotce) 322 (flyšové sedimenty v povodí Moravy) a subrajónu 322-1-Povodí Bečvy. Hydrogeologické struktury jsou charakterizovány puklinovými podzemními vodami ve zpevněných flyšových paleogenních horninách (jílovcích, slínovcích, pískovcích a břidlicích). Pouze malá část okresu spadá do rajónu 163 (fluviální sedimenty v povodí Bečvy). Pro toto území je charakteristická průlinová propustnost ve fluviálních sedimentech vysokých a středních říčních teras, zachovalých ve zbytcích podél celého toku Bečvy. Tyto podzemní vody nemají hydrogeologickou spojitost s povrchovými toky. Průlinovou propustností se vyznačují rovněž štěrkovité, štěrkopísčité a písčité sedimenty údolních niv Bečvy (Vsetínské i Rožnovské), Juhyně, Loučky a Senice. Tyto podzemní vody jsou v hydraulické spojitosti s povrchovým tokem.

Zdroje podzemních vod mají s výjimkou několika případů malou a kolísavou vydatnost. Příznivější podmínky jsou v říčních sedimentech a mocnějších zvětralinách při úpatí svahů často překrývajících údolní nivu. Akumulace podzemních vod jsou závislé na mocnosti nezpevněných uloženin, a proto v důsledku většinou jejich malé mocnosti jsou málo vydatné.

I když podmínky pro tvorbu podzemních vod v okrese nejsou příznivé, přesto jsou neodmyslitelnou součástí valašské hornaté krajiny vývěry podzemních vod - prameny, které jsou často upraveny do studánek. U mnohých pramenů byla Českým hydrometeorologickým ústavem měřena jejich vydatnost. Např. Sachrova studánka na Horní Bečvě měla vydatnost 0,46 l/s, Chladná studánka ve Valašské Senici 0,23 l/s, pramen u koryta pod Soláněm ve Velkých Karlovicích 0,58 l/s a Chladná studánka ve Zděchově 1,66 l/s.

Zvláštním druhem podzemních vod, které se liší od prostých vod, jsou minerální vody. I v okrese Vsetín se vyskytuje řada lokalit, vydatnost minerálních výronů je však malá. Jde o 12 míst s celkem 14 zřídly sirovodíkových minerálních vod. Zřídla minerálních vod se prakticky nevyužívají nebo nejsou známa.

Povrchové vody

Povodí území okresu náleží úmoří Černého moře. Vody na území okresu jsou odváděny řekou Bečvou do řeky Moravy, která se vlévá do Dunaje a ten do Černého moře. Severní hranice okresu je současně hlavní evropskou rozvodnicí mezi Černým a Baltským mořem. Východní hranice okresu je rozvodnicí mezi povodím Vsetínské a Rožnovské Bečvy a řeky Váhu. Celková plocha vodních ploch (toků, jezer a nádrží) činí kolem 440 ha.

Tekoucí vody. Okres Vsetín náleží celým svým územím k povodí Bečvy, která je největším levostranným přítokem řeky Moravy. Bečva je dlouhá 120,2 km s plochou povodí 1627 km2 a průměrným ročním průtokem na soutoku s Moravou 18m3.s-1. V okrese Vsetín dosahuje tok Bečvy celkové délky 70 km.

Podle povrchového odtoku patří zájmová oblast k nejvodnatějším územím v ČSR (se stoupající nadmořskou výškou a tím ročním srážkovým úhrnem dosahuje specifický odtok přes 10 až 25 1/s.km2). Proto je povodí až po soutok Rožnovské a Vsetínské Bečvy vyhlášeno jako chráněná oblast přirozené akumulace vod Vsetínské vrchy a Beskydy.

Řeka Bečva vzniká soutokem mohutnější Vsetínské (dříve označované jako Horní) Bečvy a Rožnovské (dříve označované jako Dolní) Bečvy v katastru Valašské Meziříčí.

Vsetínská Bečva pramení na svazích Trojačky v nadmořské výšce asi 880m. Protéká údolími, která tvoří jižní a západní hranici Vsetínských vrchů. Po toku dlouhém 59,5 km a soutoku s Rožnovskou Bečvou pokračuje jako Bečva (v rámci okresu Vsetín nazývaná také Spojená Bečva). Vsetínská Bečva přijímá řadu přítoku. K největším a nejvodnatějším pravostranným přítokům patří Jasenice a Bystřice (Bystřička), levostrannými přítoky jsou Tísňavský potok, Stanovnice, Kychová, Senice, Rokytenka a Ratibořka. Plocha povodí Vsetínské Bečvy je 734,39 km2. Průměrný roční průtok na soutoku s Rožnovskou Bečvou ve Valašském Meziříčí činí 9,21 m3.s-1.

Rožnovská Bečva pramení na severních svazích Vysoké v nadmořské výšce asi 1000 m.  Až po soutok se Vsetínskou Bečvou protéká územím Rožnovské brázdy a dosahuje délky 37,6 km. Významnými přítoky z pravé strany jsou Krhovský potok, Zuberský potok, Dolnopasecký potok a Kněhyně. Z levostranných přítoků je možno jmenovat Maretku a Solanecký potok. Plocha povodí Rožnovské Bečvy je 254,32 km2, průměrný roční průtok při soutoku obou Bečev činí 3,92 m3.s-1.

Od soutoku ve Valašském Meziříčí (v nadmořské výšce 284,41 m) pokračuje Bečva tokem dlouhým 10 km k hranicím okresu, kde v nadmořské výšce 262 m území okresu opouští. Její tok tvoří hranici mezi Kelečskou a Příborskou pahorkatinou. Z přítoků Bečvy patří k nejvýznamnějším levostranné přítoky Loučka a Juhyně. U místa výtoku z okresu má Bečva povodí 1234 km2 a průměrný roční průtok 15 m3.s-1.

Vsetínská i Rožnovská Bečva jsou toky velmi vodné s nejvyšší úrovní vodní hladiny v měsíci dubnu a někdy i březnu, nejnižší v září. Celkově je však nutno konstatovat, že malá retenční schopnost hornin a silně kolísavé srážky způsobují, že rozkolísanost odtoku je jednou z největších na území ČR a projevuje se nízkými hodnotami minimálních průtoků a vysokými hodnotami kulminačních průtoků povodňových vln.

Čistota toků. Toky Vsetínské i Rožnovské Bečvy se skládají z jednotlivých úseků s různou čistotou vody. Tok Vsetínské Bečvy od pramene až po Karolinku i Rožnovské Bečvy od pramene po Rožnov p. R. patří z hlediska čistoty k I. třídě, tj. k vodám čistým. Vsetínská Bečva mezi Karolinkou a Vsetínem pak jakostí vod do II. třídy, tj. k vodám znečištěným. Obě Bečvy - od Vsetína a Rožnova po hranici okresu u Hustopečí n. B. patřila ještě koncem 80. let do III. třídy (vody silně znečištěné), ovšem v průběhu 90. let se i zde  čistota evidentně zlepšila. Čistota Bečev je koncem 90. let podstatně lepší než v 80. letech, kdy byla nejhorší (tehdy na většině toků vyhynul rak říční, v 90. letech se opět častěji vyskytuje jednak za samovolného šíření a jednak díky zpětnému vysazování do míst, kde předtím vyhynul). Zlepšení kvality vod je důsledkem zrušení průmyslové výroby silně znečišťujících prostředí (dříve např. Tesla Rožnov), zavádění kvalitnějších a k přírodě šetrnějších technologií v průmyslu včetně čistíren odpadních vod, výrazné snížení intenzity zemědělské výroby (radikální snížení chemizace a zmenšení počtů a koncentrace dobytka, zejména skotu) a spuštění několika nových ČOV. Zdroji znečištění v současnosti nadále jsou odpadní vody z domácností (splašky), z průmyslové výroby a splachy z hnojených zemědělských pozemků (průmyslová hnojiva, močůvka). O čistotě vod pojednává také kapitola o vodních ekosystémech a hydrobiologii.

Stojaté vody. Na území okresu je poměrně málo stojatých vod. Vodní plochy zahrnují kolem 180 ha. Plošně největší je vodní nádrž Stanovnice u Karolinky (50,5 ha), která slouží jako zásobárna pitné vody pro okresy Vsetín a Zlín. Následuje vodní nádrž Bystřička (37 ha), která byla vybudována v letech 1907 - 1912 jako zásobárna vody pro plánovaný průplav Odra - Dunaj. Přehrada zadržuje až 4,47 miliónů m3 vody, slouží pro rekreační účely a zachycování menších povodňových vln. Další velkou plochou je soustava choryňských rybníků. V rámci ní je největší Velký choryňský rybník (36 ha) severně od obce Choryně. Východně od něj se rozkládá Malý choryňský rybník (9 ha). Další větší vodní plochou je vodní nádrž Horní Bečva (15 ha), která má stejný účel jako nádrž Bystřička. Z menších vodních ploch jsou významné soustavy 3 rybníků u Lačnova, 2 Hamerských rybníků u Zubří (Dolní 3,4 ha a Horní 5 ha) a na přelomu 80. a 90. let vzniklá soustava 2. rybníků Chmelník u Kelče. Dále se v okrese nacházejí četné menší vodní plochy, z těch významnějších to jsou: v povodí Vsetínské Bečvy jezero ve Velkých Karlovicích - Jezerném, Balaton u Nového Hrozenkova, rybníček Provazné u Halenkova, rybníček pod Hrachovečkem v Huslenkách, rybníček v závěru údolí ve Valašské Bystřici, rybníčky v Semetíně u Vsetína, rybníček na vodárenském území jižně od Vsetína, Křivský rybník v Podlesí u Valašského Meziříčí, rybníčky u Juřinky ve Valašském Meziříčí, rybníček na Sovinci u Juřinky, rybníček v Babicích, zatopené štěrkovny u Choryně. V příštích desetiletích se očekává vybudování dalších menších vodních ploch, které by sloužily zejména k zadržení vod v okolní v minulosti odvodněné krajině, např. nad Janovou u Bečvy, pod Francovou Lhotou, u Kunovic, nad Poličnou a jinde.

Bečva a její přítoky z hlediska vodohospodářského

Bečva je nejvýznamnějším tokem vsetínského okresu, a to jak z hlediska vodního režimu, tak z hlediska hospodářského. V následujícím textu podrobněji popíšeme její charakteristiku a nedávnou historii včetně regulace, vodních staveb a s tím souvisejícím částečným odpřírodněním toku, které mělo mimo jiné negativní dopad na dříve bohatou vodní faunu a flóru.

Bečvy, Vsetínská, Rožnovská i Spojená, jsou typickými bystřinami s velmi rozkolísanými průtoky. V létě jsou období, kdy je v toku jen trochu vody, po deštích průtok vody prudce stoupá, a když jsou k tomu podmínky, velmi rychle nastupují povodně. Stejně rychle větší průtoky i povodně opadávají, pro udržení větších průtoků však stačí i častější přeháňky nebo jemný vytrvalý déšť. Na Bečvách nebývají výraznější povodně z tání sněhu, nejnebezpečnější povodně jsou po prudkých jarních nebo letních srážkách. Nejsou však výjimkou povodně ani v kteroukoliv jinou roční dobu.

Prudký nárůst průtoků a rychlý pokles průtoků po povodni je dán celou řadou podmínek. Mezi hlavní podmínky patří geologické poměry, tvar terénu, ale i časový průběh srážek na povodí, roční období a stav vegetace.

Všechny toky, od těch nejmenších až po Spojenou Bečvu jsou velmi štěrkonosné (což je specifikum ve srovnání s jinými toky v ČR). Poměrně měkké skalní podloží se snadno rozpadá. Kameny jsou vodou odnášeny v korytech potoků, kde se dále drtí na štěrk a písek. Velké množství unášených štěrků a písků, zejména při povodních, způsobuje ve vhodných podmínkách opět zanášení toku a vznik mohutných štěrkových nebo písčitých lavic.

V posledních desetiletích jsou velmi výrazné i splachy jemných částic zejména ze zemědělských pozemků, které při větších průtocích způsobují silné zabahnění toků a po povodních zabahnění všech ploch, kam se kalná voda dostane.

Ještě v 19. století, kdy řeky protékaly krajinou téměř volně, měly všechny vodní toky mělké nestabilní koryto. Nepravidelné koryto s četnými zákruty a meandry se snadno zanášelo unášenými štěrky a voda si hledala nové koryto. Změny byly v některých místech tak rychlé a časté, že stará koryta ani nestačila zarůstat vegetací. Břehy, které mezi povodněmi nestačily zarůst kvalitnější vegetací, byly někde plytké a pozvolné, jinde příkré. V prudkých obloucích i při menších průtocích voda břeh stále odplavovala, včetně křovin i stromů, které na břehu rostly. Na druhé straně zůstávaly mohutné a rozsáhlé nánosy s množstvím neúrodných štěrkových a písčitých ploch.

Prudké a nepravidelné povodně stěhovaly koryto toku od jednoho kraje údolí ke druhému. Často po povodni zůstalo koryto Bečvy široké desítky i stovky metrů. Původní obyvatelé však s tím většinou počítali a proto si nestavěli svá obydlí na dně údolí, ale v dostatečné vzdálenosti od toku. Zemědělství bylo jen skromné, i na malých plochách, které ještě zůstaly na dně údolí, způsobovala voda velké škody.

Vodní toky však nebyly jen hrozbou, ale také podmínkou k životu, levným a často jediným zdrojem energie a téměř nevyčerpatelným zdrojem stavebního materiálu. Postupně se i na Bečvách a některých jejich přítocích začalo, i když skromně, využívat vodní síly. První vodní díla na Bečvách odpovídala místním podmínkám a technickým možnostem. Protože koryto Bečvy nebylo stálé a často se měnilo, byly to jednoduché stavby. První jezy na Bečvě byly jen nízké, většinou dřevěné a haťové konstrukce vyplněné místním štěrkem. Často se stávalo, že po povodni z jezu nezůstalo téměř nic nebo nové koryto jez obloukem obešlo. Majitelé vodních práv se proto snažili alespoň trochu usměrnit tok jednoduchými nesouvislými úpravami. V okolí obcí, kde bylo vodou ohrožováno na menším místě více staveb, se obce snažili alespoň částečně zajistit břehy a chránit majetek. Ochrana pozemků mimo obce nebyla obvykle v silách místních obyvatel.

První pokusy o usměrnění vodních toků byly vyvolány obvykle snahou o soustředění toku na nějaké vodní dílo nebo pod most, případně o zabránění posunutí vodního toku směrem ke stavbám na břehu. Jen výjimečně byla snaha o ochranu významnějších pozemků. Všechno byly jen nesouvislé a jednoduché stavby z dostupného místního materiálu. Téměř všude rostly kolem vodních toků vrby a olše, z jejichž větví se po svázání vytvářely záplety, povázky, haťové válečky nebo později i haťoštěrkové válce. Druhým nejdostupnějším materiálem byl štěrk a písek naplavovaný vlastním tokem. Kombinací těchto materiálu a při doplnění dřevěnými piloty a kulatinou, případně nalámaným kamenem, vznikaly pružné a velmi odolné stavby. Nesouvislost staveb však byla hlavní příčinou malé účinnosti takových úprav. Při změně koryta toku však tyto stavby nebylo nutné odstraňovat. Jejich zbytky byly základem pro nové porosty. K výsadbě porostů kolem vodních toků tak, jak si ji představujeme dnes, však zdaleka nedocházelo.

Poměrně mělká koryta toků bylo možné téměř kdekoliv přebrodit. Na cestách byly většinou nezpevněné brody, kterým nevadilo zanášení nebo stěhování koryta. Pro lidi sloužily lehké, většinou nízké provizorní lávky, které se po každé povodni musely stavět znovu. Významnější cesty již v minulém století měly dřevěné mosty. Železnice budovaná na začátku 20. století se již bez pevných mostů neobešla. Problémy kolem mostů byly obdobné jako kolem jezů, bylo třeba upravit vodní tok tak, aby most i po menších povodních plnil svůj účel. Mosty byly novou překážkou pro prudké povodně. Malé rozpětí dřevěných mostů při povodních snadno způsobilo ucpání mostu strženými stromy a křovinami.

Konec 19. století byl poznamenán řadou velkých a katastrofálních povodní na Bečvách. Osídlení již bylo hustější a škody způsobené povodněmi byly velmi citelné. Nesouvislé a neodborné snahy o místní úpravy koryt řek a potoků nebyly dostatečně účinné. Po řadě jednání bylo pak správními úřady rozhodnuto o soustavné regulaci Bečvy - to je Spojené Bečvy od jejího soutoku s Moravou, včetně Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy. Na regulaci Bečvy plynule navazovaly i regulace a hrazení větších i menších přítoků. Nemalý vliv na rozhodnutí o regulaci Bečvy měl i záměr výstavby plavebního kanálu Dunaj - Odra - Labe, který byl koncem 19. století brán velmi vážně.

V polovině osmdesátých let 19. století byly zahájeny práce na projektech úprav. Projekt zadalo tehdejší rakouské ministerstvo orby a moravský zemský výbor v Brně. Práce spojené se zaměřením a se zhotovením projektu byly provedeny moravským zemským stavebním úřadem. V roce 1893 byl předložen a schválen projekt celkové úpravy Bečvy (Rožnovské, Vsetínské a Spojené). Po stránce vodoprávní byl původní projekt
schvá­len výměrem c. k. okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí ze dne 10. 5. 1893. Celá úprava Bečvy byla jako podnik zemský za příspěvku z prostředků státních zajištěna řadou zemských zákonů, počínaje zákonem č. 55 z. z. ze dne 18. 9. 1891. Pro financování byl vytvořen „Fond pro regulaci Bečvy“ který byl po kolaudaci nahrazen Fondem pro údržbu Bečvy.

Všechny práce na úpravách, včetně stavby stupňů a železobetonových jezů, byly provedeny ve vlastní režii stavebníka, to je země Moravy, respektive země Moravskoslezské.

Původní projekt celkové úpravy Bečvy předpokládal jednoduché soustavné usměrnění řeky a úpravu koryta na neškodné odvádění letních středních vod, které dosahovaly přibližně polovinu odtokového množství vod přívalových. Úpravy toku měly být doplněny řadou drobných retenčních nádrží na Bečvě samotné i na jejich přítocích. Celý podnik úpravy Bečvy byl rozdělen do několika „stavebních tratí“.

V horní části Rožnovské Bečvy byly práce na regulaci zahájeny v roce 1893, v dolní části v roce 1895. V městské trati v Rožnově, kde byla Bečva již dříve usměrněná, byly práce na regulaci zahájeny až podle upraveného projektu v roce 1910. Do konce roku 1895 byla Rožnovská Bečva v celé délce usměrněna. Pro usměrnění toku a vytvoření koryta se používalo převážně haťoštěrkových ponorných válců, výhonů a plůtků z místního materiálu, jen ve velmi namáhaných místech se používal kamenný zához. Tok byl soustředěn do jednotného koryta s pravidelným spádem přibližně v dnešních místech. Poměrně velký podélný spád byl zmírněn jen původními dřevěnými jezy. Jezy byly součástí vodních děl a jejich údržbu si zajišťovali vlastníci vodních práv.

V dalších letech se provedené regulační stavby pouze udržovaly.

Katastrofální povodně na přelomu století však ukázaly, že provedené řešení není pro podmínky Bečvy vhodné. Původně uvažovaná výstavba řady záchytných nádrží pro zachycení přívalových vod a pro snížení velkého posunu štěrků se neuskutečnila. Soustředění průtoku do jednotného koryta způsobilo jeho značné zahloubení a následně velké poškození provedených lehkých vegetačních staveb.

Po dalších povodních na začátku 20. století byl upraven původní projekt a od roku 1904 pokračovaly práce na regulaci Bečvy, která se někdy podle materiálu nazývala „kamenná úprava”. Koryto vytvořené usměrňovacími stavbami se opevňovalo odolnějšími kamennými záhozy, dlažbami na sucho nebo na maltu a v některých místech se použily i kamenné zdi. Tyto úpravy jsou v mnoha úsecích zachovány dodnes.

Válečné události 1914 - 1918 výrazně omezily práce na regulacích a již provedené stavby se až do roku 1924 jen udržovaly. Soustředěný průtok vody stále zahluboval koryto, často až na skalní podklad. Předpoklad, že skalní podklad již zabrání dalšímu zahlubování koryta se však nesplnil. Měkký skalní podklad se po odplavení štěrkové krycí vrstvy střídavým působením vody, vzduchu a mrazu velmi rychle rozpadal a dno koryta se sice pomaleji, ale stále zahlubovalo.

Poslední etapa prací na regulaci Bečvy, ve dvacátých letech 20. století se zaměřila na výstavbu příčných objektů. Původní jednoduché dřevěné jezy již nestačily v hlubším korytě odolávat soustředěným průtokům vody. Regulace toku potřebovala pevné a stabilní jezy, které bez většího poškození přečkají i katastrofální povodeň. Pro omezení zahlubování koryta toku bylo nutné zmírnit podélný sklon toku pevnými prahy a spádovými stupni. Na Bečvě byla postavena řada železobetonových jezů moderní konstrukce, z nichž některé slouží dodnes.

Při kolaudaci na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století byly všechny stavby shledány způsobilé pro svůj účel. Současně byly stanoveny povinnosti údržby a práva v užívání všech objektů a částečně se provedlo i majetkoprávní vypořádání pozemků. Původní vegetační usměrňovací stavby z první etapy úprava koryta se do kolaudací staveb nikde nezachovaly. Pokud je nezničily povodně, byly překryty definitivním kamenným opevněním koryta. Pozemky kolem vodního toku, dříve nevyužitelné, se již během stavby postupně zúrodňovaly a v době kolaudace byly jen málokde kolem řeky neobhospodařované plochy.

Poměry na Vsetínské Bečvě byly obdobné jako na Rožnovské Bečvě. Práce na úpravách Vsetínské Bečvy byly zahájeny také v období 1893-95, kdy se provádělo první soustavné usměrnění toku. Po údržbě provedených staveb a po jejich poškození povodněmi na přelomu století bylo také rozhodnuto a mohutnějších a pevnějších kamenných konstrukcích. V posledním období regulaci Vsetínské Bečvy ovlivnila i výstavba druhé koleje železnice z Hranic do Horní Lidče.

Spojená Bečva má již trochu jiný charakter než Rožnovská nebo Vsetínská Bečva. Koryto Spojené Bečvy je o poznání větší a i průtoky jsou větší. Podélný sklon toku je menší, ale v širokém údolí byly lepší podmínky pro časté a velké změny trasy toku. Postup prací na úpravě spojené Bečvy byl však podobný. První usměrnění toku a soustředění do jednotného koryta se provedlo na konci 19. století. Používaly se těžké haťoštěrkové válce, haťoštěrkové konstrukce podélných staveb a příčných výhonů. Také na Spojené Bečvě bylo soustředění průtoků do jednotného koryta příčinou velkého zahloubení toku, zejména v úseku po Hustopeče.

Po kolaudaci provedených staveb na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století se práce omezily jen na běžnou údržbu. O definitivní úpravě se mluvilo jako o „kamenné úpravě”, ale na řece jakou je Bečva není nic dostatečně pevné. Bečva byla upravena na „střední velkou vodu” s tím, že objekty měly bezpečně převést i „katastrofální velkou vodu”. S přiměřeným poškozením při povodních se vždy počítalo a nebylo to považované za špatně postavené dílo. Sebemenší zanedbání údržby se však vždy později projevilo větším poškozením koryta při povodních. Také přirozené stárnutí konstrukcí nebylo nikdy zanedbatelné.

Od kolaudace úprav Bečvy se tvar koryta nebo trasa toku téměř nezměnila. Každý pokus o změnu tvaru koryta nebo trasy toku se projevil nepříznivě buď již ve změněném úseku, nebo v navazujícím úseku toku. Při úvahách o celkové změně se však vhodnější řešení než projekt z přelomu století nenašlo.

Původní projekt úpravy Bečvy počítal s výstavbou řady drobných nádrží pro zachycení přívalových průtoků a pro zmenšení chodu štěrků. Většina uvažovaných nádrží souvisela i s průplavem Dunaj-Odra-Labe, pro který měly zajišťovat potřebné množství vody. Z celé řady nádrží se však realizovala výstavba jen dvou nádrží na Bystřičce a na Horní Bečvě s poměrně malými vlivy na průtoky v Bečvě. Koncem 80. let 20. století se ještě postavila přehrada na Stanovnici u Karolinky, která však v první řadě slouží pro zajištění pitné vody. Výstavba vodního díla Teplice na Bečvě, která by dosti výrazně ovlivnila i Spojenou Bečvu v okrese Vsetín byla již několikrát téměř zahájena, ale prozatím vždy zanikly důvody pro její stavbu (Průplav D - O - L, jaderná elektrárna Blahutovice, závlahy na jižní Moravě apod.). Přesto i toto vodní dílo již ovlivnilo Bečvu tím, že byly výrazně omezeny prostředky na údržbu i potřebné investice koryta Spojené Bečvy až po dnešní stupně na Juřince.

Při další údržbě po kolaudaci úprav se postupně při opravách začaly původní konstrukce nahrazovat jinými, které odpovídaly současným možnostem a dostupným technologiím. Mimo města se kamenné dlažby nahrazují kamennými záhozy a rovnaninami z lomového kamene, dřevěné konstrukce jezů a stupňů s malou životností se nahrazují konstrukcemi kamennými a betonovými. Velmi vhodné vegetační prvky se vždy prováděly z místních materiálů. To však znamenalo pravidelně a často seřezávat porosty na březích, které byly zdrojem materiálu. V poslední době se však změnil pohled na porosty na březích. Z hlediska ochrany přírody a krajiny je pravidelné a časté seřezávání keřových porostů na březích nežádoucí, tím však zanikl jediný zdroj materiálu pro opravu starých a výrobu nových vegetačních konstrukčních prvků pro haťoštěrkové a vegetační konstrukce.

Moderní doba má mnohem vyšší požadavky na komunikace a s tím souvisí velké množství nových mostů a lávek. Na druhé straně zanikla řada “vodních práv” na využití vodní energie. Tato vodní práva byla téměř vždy spojena s některým jezem. Většina jezů sloužila pro využití vodní energie i jako výrazný stabilizační prvek v korytě toku a proto byla při úpravě postavena jako součást úpravy. Přesto některé jezy po zániku příslušného vodního práva ztratily hlavní účel a postupně bez údržby zanikala (nad Jablůnkou, Bystřička pod ústím Mikulůvky aj.). Obvykle některá větší povodeň jez natolik rozrušila, že se již další údržba nevyplatila a okolní koryto se přizpůsobilo novým podmínkám. Pokud zánikem objektu nebyla narušena stabilita toku, nebyl zaniklý objekt již obnovován. Obnovení nebo výstavba nových vodních děl na Bečvách nebo na jejich přítocích je z hlediska zájmů ochrany přírody nepřijatelné.

Nikdy se nepočítalo s tím, že provedená regulace Bečvy vyřeší všechny problémy a že je ideálním řešením. Jako každé technické dílo i regulace koryta vyžaduje neustálou údržbu a opravy opět technickými prostředky. I když je koryto řeky součástí přírody, není možné technické zásahy na technickém díle podřizovat jiným zájmům bez následků. Dříve často pro úpravy vodních toků používané vegetační technické prvky nebyly v minulých letech vhodnou náplní pro plnění plánu stavebních firem. Později byly omezeny zásahy do provedených vegetačních prvků úprav a navíc byly omezeny nebo zrušeny vhodné zdroje materiálu, zejména mladého proutí z břehového opevnění. Tím se pomalu změnil i charakter porostů na březích vodních toků. Mladé keřové vrby, se kterými počítal projekt, stárnou. Starší a přestárlé porosty zdaleka již nejsou tak odolné jako mladé a pravidelně zmlazované porosty. Průtočný profil koryta, který je zarostlý staršími porosty také převede mnohem menší množství vody, než s jakým se původně počítalo. To vše je potom příčinou zdánlivě větších povodní s většími škodami a mnohem větších škod jednak na poškozených březích, jednak na objektech, na kterých se stržené starší porosty zachycují.

Hrazení bystřin

Hrazení a úpravy menších toků (bystřin) se začínají provádět v návaznosti na regulaci Bečvy již koncem 19. století. První úpravy vůbec byly provedeny v letech 1892 - 1893 na toku Zděchovka v Huslenkách, o několik let později na potocích Solanecký, Hutiský, Brodská a Bečva nad Karolinkou. V prvních desetiletích 20. století byla upravena většina potoků ve východní části okresu, kde způsobovaly problémy v místních obcích. Úpravy bystřin se zpočátku prováděly z kamene, zejména v intravilánech obcí. Budovaly se kamenné přehrážky a stupně, v sídlech se břehy opevňovaly kamennými dlažbami suchými i s maltou, kolem silnic se stavěly opěrné zdi. Stupně se stavěly přepadové s prohloubeným vývarem, v určitých obdobích i skluzové. Břehy ve volné krajině byly zpevňovány pružným vegetačním opevněním. Bylo tvořeno vrbovou krytinou s laťovými plůtky, hatě, válce, zápletové plůtky a oživené sruby proložených vrbového klestu. Vyšší stupně byly stavěny vždy z kamenného zdiva, případně z dvoustěnných srubů s kamennou výplní. V 70. letech se používaly i drátoštěrkové konstrukce a betonové prefabrikáty. Po roce 1990 se od betonových prefabrikátů z důvodů ochrany přírody na zachování přírodnějšího charakteru toků ustoupilo. Součástí úprav bystřin byla vždy i výsadba břehového porostu, nejčastěji to byly dřeviny: olše lepkavá a šedá, jasan, javor klen, jilm, lípa osika, střemcha, vrby. Rozsah břehových porostů je značně velký, jen v povodí Rožnovské Bečvy dosahují celkové délky 330 km, a proto dobře založené porosty plní význačnou krajinářskou i ekostabilizující funkci.

Upravená koryta Bečvy a jejich přítoků jsou technická vodohospodářská díla v přírodě. Díla byla postavena pro zlepšení životních podmínek člověka kolem toků. Regulace však byla postavena podle projektů z přelomu 19. a 20. století. Od té doby se změnily podmínky, ale také požadavky na tato vodní díla. Údržba a opravy se sice snažily uspokojit co nejvíce nových požadavků, ale možnosti jsou omezené technickými parametry.

 

» 

Vodní ekosystémy a hydrobiologie

 
norway grants město Vsetín ČSOP

Tento projekt je realizován za podpory města
Vsetína a finančních mechanismů EHP/Norsko