PŘÍRODA VALAŠSKA
Úvod
Flyšové sedimenty nevynikají pestrostí mineralogického složení. Jedná se z velké části o splachy z přilehlých kontinentů a jejich minerální složení proto odráží skladbu hornin v povodí velkých řek a při pobřeží. Většina, především rudních minerálů, však během transportu v exogenních podmínkách podléhá rychlému rozkladu a různým přeměnám, a tak spektrum horninotvorných minerálů ve flyšových pískovcích je poměrně malé. Výjimku tvoří minerály vázané na produkty vulkanismu, jako jsou například těšínity, a dále mohutná tělesa slepenců s velkými bloky metamorfovaných a vyvřelých hornin, kde se mohou objevit anomální nahloučeniny rudních a jiných minerálů.
Základními typy flyšových pískovců jsou pískovce drobové, arkózové a křemité. Drobové pískovce obsahují, vedle dalších minerálních zrn, určitý podíl dosud nerozdružených úlomků hornin (na jednotlivé minerální součástky). Vyskytují se prakticky ve všech základních flyšových souvrstvích. Při jejich vyšším podílu se hornina označuje jako droba. Arkózové pískovce obsahují vyšší podíl živců a jsou známy především z luhačovických vrstev a belovežského souvrství. Při vyšším obsahu karbonátových částeček (úlomků schránek a jiných produktů organismů) označujeme pískovce jako organodetritické - například křivské vrstvy.
Pískovce obsahují dále především křemen, slídové minerály muskovit a biotit, kalcit, organickou příměs, obecně označovanou jako kerogen a akcesorické minerály. Akcesorické minerály jsou důležité pro odlišení jednotlivých vrstev od sebe a vypovídají o složení zdrojové oblasti. Jsou to především zirkon, granát, turmalín, rutil, apatit a řada dalších, zčásti i rudních minerálů. Také glaukonit se používá pro označení některých typů pískovců. Typické příklady glaukonitických pískovců jsou například v godulském souvrství a ve vsetínských vrstvách.
Pískovce pronikají četné kalcitové žíly a žilky a na puklinách můžeme pozorovat povlaky pyritu, limonitu a manganových minerálů. Zřídka můžeme pozorovat povlaky ropných látek a slojky či drobné úlomky uhlí a pryskyřic.
Složení jílovců se téměř neliší od pískovců, pouze velikost zrn jednotlivých součástek je velmi jemná - pod 0,002 mm. Vedle křemene a amorfních forem oxidu křemičitého, živců a karbonátů obsahují především jílové minerály jako jsou chlorit, smektit, kaolinit, illit a montmorillonit (vulkanického původu - těšínsko-hradišťské souvrství). Rudohnědé jílovce obsahují hematit a častá je v jílovcích přítomnost organické hmoty.
Na Vsetínsku jsou známy dva výskyty vápenců, které obsahují jako hlavní horninotvorný minerál kalcit. V Jasenici se nachází obrovský blok štramberského vápence svrchnojurského stáří a ve Viganticích je tektonický útržek spodnokřídového vápence.
Obecně se však výskyty pískovců a jílovců s výše uvedeným minerálním složením nepovažují za mineralogicky význačné lokality. Starší mineralogické výskyty, známé do roku 1965, jsou uvedeny v publikacích Burkart (1953) a Kruťa (1966).
Poměrně hojnou anomálii v minerálním složení flyšových hornin představují menility a pelokarbonáty.
Tento projekt je realizován za podpory města
Vsetína a finančních mechanismů EHP/Norsko